„Dělat při práci časopis je vyčerpávající,“ říká Miroslav Chocholatý

Časopis Weles vznikl před dvaceti lety, když Bogdan Trojak a Vojtěch Kučera přišli studovat do Brna a rozhodli se vydávat časopis, který by navázal na Modrý květ, vydávaný bratry motýly ve Frýdku-Místku.

Obrátili se na básníka Víta Slívu, který tehdy učil na gymnáziu v Králově Poli. Jak říká Miroslav Chocholatý, oba mladí autoři svými texty uchvátili nejen Víta Slívu, ale i další autory. Pro nový časopis se hledal název. V královopolské hospodě U Hloušků nakonec padlo rozhodnutí, že se časopis bude jmenovat Weles, což je zkratka pro Wendryňskou literárně-estetickou společnost.

První šéfredaktoři

První číslo vyšlo na jaře 1996. Zpočátku byl šéfredaktorem Bogdan Trojak. Časopis měl výrazné vazby na česko-polské pomezí a zaměřoval se na skrytou tvář české literatury, na outsidery. V roce 1999 se stal šéfredaktorem Vojtěch Kučera, kolem něhož se už shromáždila skupina autorů, kteří se severní Moravou neměli nic společného.

„Když děláte při práci časopis, je to vyčerpávající,“ přiznává Miroslav Chocholatý. Sám převzal pozici šéfredaktora po Vojtěchu Kučerovi a začal spolupracovat s Leošem Knotkem, o kterém říká, že je enfant terrible brněnské grafiky. „Sedávali jsme čtvrt roku u Provázků. Leoš vymýšlel a já jsem platil. Bylo to oboustranně náročné,“ směje se Chocholatý.

Výsledkem byla poněkud starosvětská podoba Welesu, v němž původní tvorba tvořila dvě třetiny obsahu a byla doprovázena výtvarnými reprodukcemi a fotografickou přílohou. Objevili se zde autoři mnoha generací – Karel Šiktanc a Zbyněk Hejda vedle debutantů.

V roce 2008 převzal Weles další z žáků Víta Slívy, básník a fotograf Ondřej Slabý. Dnes je to přední odborník na problematiku léčby onkologických onemocnění v Masarykově onkologickém ústavu. Umění a literatura jsou pro něj podle Chocholatého už jen vzpomínkou.

A tak přišel šéfredaktor pátý: básník a ekolog, docent Mendelovy univerzity Petr Čermák – Čermáček. Tehdy došlo k posunu směrem k tematickým číslům a Weles se pohyboval na pomezí mezi časopisem a sborníkem.

Chocholatý zpátky u kormidla

„Muselo to skončit tak jako u každého z nás. Jednoho dne řekl: přátelé, já nemůžu, kdo dál?“ vysvětluje Chocholatý. Vznikla otázka, zda má Weles zaniknout, nebo pokračovat. Nakonec bylo rozhodnuto předat časopis mladým. Členové občanského sdružení Weles souhlasili s podmínkou, že se Chocholatý stane opět šéfredaktorem.

Obálky časopisu Weles|foto: Časopis Weles

Stalo se. Utvořila se skupina redaktorů a redakčních spolupracovníků mezi dvaceti a třiceti lety, kteří přijali Weles za svůj – Jan Krajčirovič, Jan Váňa, Pavel Zajíc a další. Novou grafickou podobu vytvořila výtvarnice Jana Nedomová. Po nových časopisech se jen zaprášilo.

Nyní je součástí každého čísla jeden výtvarník, který zde má desetistránkový profil a doprovází číslo svými ilustracemi. Vedle poezie publikuje Weles prózu a rubrika Na pomezí přináší literárně-výtvarné experimenty. Rozhovory pro rubriku Pásmo připravuje Věra Rosí, Překladatelská huť tiskne vedle sebe texty v češtině a v původním jazyce. Každé číslo uzavírá Kritický zápisník.

Nyní vzniká dvojčíslo ke dvacetiletí Welesu. V Pásmu nazvaném Bylo jich pět se všech pět šéfredaktorů Welesu představí vlastní tvorbou, rozhovory a formou medailonů z pera Víta Slívy. František Hubatka zde bude mít 16stránkový cyklus barevných reprodukcí. Budou zde recenzovány knihy autorů z Welesu včetně knihy bratří Slívů Soutok světelných řek.