Co pro básníka znamenají peníze? Odpovědi hledá ve své básnické sbírce Pavel Zajíc

Básník Pavel Zajíc se narodil v roce 1988, žije v Brně. Vystudoval sdružená uměnovědná studia na Masarykově univerzitě. V říjnu roku 2012 se stal laureátem 40. ročníku Literární soutěže Františka Halase, kde zároveň získal Zvláštní cenu Klementa Bochořáka, díky níž vydal sbírku /ona místa/ (editor Vojtěch Kučera). V roce 2015 byl zastoupen v ročence Nejlepší české básně, viz projekt penize.date. Je členem mužského pěveckého sboru Láska opravdivá a dalších brněnských zvukových těles.

Básník Pavel Zajíc|foto: Barbora Linková

Jeho druhá sbírka Peníze vznikala několik let, její editorkou byla Olga Stehlíková a vydalo ji brněnské nakladatelství Větrné mlýny. Radek Štěpánek konstatuje, že nejen kvůli svému názvu, ale i kvůli přesně cizelovanému a na první pohled chladnému obsahu knížka už od svého prosincového uvedení čtenáře provokuje. „Zavádí nás do odcizeného světa úředníků s bílými límečky, jazyka reklamních letáků a korporátního prostředí, kterým se prostor kolem nás postupně plní,“ poznamenává Radek Štěpánek a dodává: „To je ale jen jeden úhel pohledu. Ze studeného prostředí dýchá zneklidňující atmosféra beztvaré budoucnosti, která se neskrývá někde za obzorem, ale už klepe na dveře nebo jednou nohou vstupuje do pokoje celé sbírky a snaží se zavést nový řád: nepokoj.“

Pavel Zajíc v jedné z básní píše: „Nevadí mi pracovat rukama, práce mě baví, znám / svoji i vaši budoucnost. / Jsem lepší než vy.“ Radek Štěpánek se jej zeptal: „Jsem lepší než vy – psal jsi to o sobě?“ Zajíc připouští: „Chtěl jsem to psát o sobě, ale každý je asi lepší než ostatní v úplně jiných věcech. Spíš je to takové motto společnosti a působení v korporátu – soutěžení o to, kdo je lepší, kdo víc vydělá, kdo toho víc snese, kdo toho víc odpracuje.“

Peníze jako symbol

„Peníze se prolínají celou sbírkou, co tedy pro tebe znamenají peníze?“ zjišťuje Radek Štěpánek a autor odpovídá:  „Je to pro mě symbol a tak je to asi nastaveno pro celou současnou civilizaci. Je to symbol, kterým se měříme. Ale když to vztáhnu k sobě a k tomu, proč jsem o tom psal, tak peníze jsou důležitá věc i v období dospívání, odtržení se od rodiny, kdy chcete začít nový, vlastní život, který není řízený tím, kolik dostáváte od rodičů. Peníze jsou měřítkem toho, kdy se stáváte dospělým. Není to v osmnácti letech. Rodiče si myslí, že je to v tu chvíli, kdy se dokážete sami o sebe postarat. A to je hlavně otázka peněz, a ne toho, jestli máte vysokou školu nebo jak jste moudří.“

Pavel Zajíc čte ze sbírky Peníze|foto: Jan Prokopius

Radek Štěpánek sledoval přípravu Zajícovy druhotiny dlouhodobě, a proto ví, že zatímco název sbírky Peníze byl jasný od počátku, obsah knížky se postupně proměňoval. Autor připouští, že obsah se změnil ze sedmdesáti či osmdesáti procent, ale o změně názvu neuvažoval. „Byl to pro mě silný motiv, a zároveň na literární scéně nevyužitý,“ vysvětluje. Naposledy svou básnickou sbírku opatřil názvem Peníze Josef Svatopluk Machar v roce 1932. „Je to dobrý název a přišlo mi to jako volná doména, kterou je dobré obsadit a zaplnit ji obsahem, který se hodí pro ten název. Zaplnil jsem ji tedy svou představou o tom, co je teď a co nás čeká v budoucnosti díky našemu současnému konání.“

Snažím se vcítit do společnosti

„Ta knížka mi přijde místy dost dystopická, temná,“ konstatuje Radek Štěpánek, „chladně popisuje dnešní dobu. Ale na jakých pozicích stojíš ty jako člověk?“ Pavel Zajíc vysvětluje, že se snaží pracovat spíš s imaginací než jen s vlastními pocity: „Snažím se vcítit spíš do společnosti než sám do sebe. Moje osobní problémy jsou příliš malicherné, než aby měly nějakou básnickou hodnotu. Můj osobní život pro mě není v tuto chvíli uměleckým tématem. V té knize je spousta věcí vymyšlená. Je to inspirované mým životem a prací, kterou dělám, ale nejde jen o to vzít to a přebásnit to.“

Současnost i výhledy do budoucna vidí Pavel Zajíc kriticky. „Vývoj za poslední roky mi nepřipadá dobrý – z ekonomického i z ekologického hlediska.“

Autor nechtěl publikovat něco jako své deníkové záznamy, ale napsat básně univerzálnějšího charakteru. „Tím si prošla česká poezie v 90. letech a na přelomu milénia. Tehdy bylo hodně sbírek zaměřeno na osobní vnímání, ale to není cesta, kterou chci následovat. Jsem spíš na straně experimentu a jiného přístupu.“

Po vydání sbírky Peníze by Pavel Zajíc opět rád experimentoval s nějakým novým konceptem. Zajímá ho i drama, speciálně rozhlasová hra.