Co pro básníka znamenají peníze? Odpovědi hledá ve své básnické sbírce Pavel Zajíc
Pavel Zajíc vydal koncem minulého roku básnickou sbírku Peníze. Jeho kolega básník Radek Štěpánek s ním natočil rozhovor a přiměl jej k autorskému čtení vybraných textů.
Básník Pavel Zajíc se narodil v roce 1988, žije v Brně. Vystudoval sdružená uměnovědná studia na Masarykově univerzitě. V říjnu roku 2012 se stal laureátem 40. ročníku Literární soutěže Františka Halase, kde zároveň získal Zvláštní cenu Klementa Bochořáka, díky níž vydal sbírku /ona místa/ (editor Vojtěch Kučera). V roce 2015 byl zastoupen v ročence Nejlepší české básně, viz projekt penize.date. Je členem mužského pěveckého sboru Láska opravdivá a dalších brněnských zvukových těles.
Jeho druhá sbírka Peníze vznikala několik let, její editorkou byla Olga Stehlíková a vydalo ji brněnské nakladatelství Větrné mlýny. Radek Štěpánek konstatuje, že nejen kvůli svému názvu, ale i kvůli přesně cizelovanému a na první pohled chladnému obsahu knížka už od svého prosincového uvedení čtenáře provokuje. „Zavádí nás do odcizeného světa úředníků s bílými límečky, jazyka reklamních letáků a korporátního prostředí, kterým se prostor kolem nás postupně plní,“ poznamenává Radek Štěpánek a dodává: „To je ale jen jeden úhel pohledu. Ze studeného prostředí dýchá zneklidňující atmosféra beztvaré budoucnosti, která se neskrývá někde za obzorem, ale už klepe na dveře nebo jednou nohou vstupuje do pokoje celé sbírky a snaží se zavést nový řád: nepokoj.“
Pavel Zajíc v jedné z básní píše: „Nevadí mi pracovat rukama, práce mě baví, znám / svoji i vaši budoucnost. / Jsem lepší než vy.“ Radek Štěpánek se jej zeptal: „Jsem lepší než vy – psal jsi to o sobě?“ Zajíc připouští: „Chtěl jsem to psát o sobě, ale každý je asi lepší než ostatní v úplně jiných věcech. Spíš je to takové motto společnosti a působení v korporátu – soutěžení o to, kdo je lepší, kdo víc vydělá, kdo toho víc snese, kdo toho víc odpracuje.“
Peníze jako symbol
„Peníze se prolínají celou sbírkou, co tedy pro tebe znamenají peníze?“ zjišťuje Radek Štěpánek a autor odpovídá: „Je to pro mě symbol a tak je to asi nastaveno pro celou současnou civilizaci. Je to symbol, kterým se měříme. Ale když to vztáhnu k sobě a k tomu, proč jsem o tom psal, tak peníze jsou důležitá věc i v období dospívání, odtržení se od rodiny, kdy chcete začít nový, vlastní život, který není řízený tím, kolik dostáváte od rodičů. Peníze jsou měřítkem toho, kdy se stáváte dospělým. Není to v osmnácti letech. Rodiče si myslí, že je to v tu chvíli, kdy se dokážete sami o sebe postarat. A to je hlavně otázka peněz, a ne toho, jestli máte vysokou školu nebo jak jste moudří.“
Radek Štěpánek sledoval přípravu Zajícovy druhotiny dlouhodobě, a proto ví, že zatímco název sbírky Peníze byl jasný od počátku, obsah knížky se postupně proměňoval. Autor připouští, že obsah se změnil ze sedmdesáti či osmdesáti procent, ale o změně názvu neuvažoval. „Byl to pro mě silný motiv, a zároveň na literární scéně nevyužitý,“ vysvětluje. Naposledy svou básnickou sbírku opatřil názvem Peníze Josef Svatopluk Machar v roce 1932. „Je to dobrý název a přišlo mi to jako volná doména, kterou je dobré obsadit a zaplnit ji obsahem, který se hodí pro ten název. Zaplnil jsem ji tedy svou představou o tom, co je teď a co nás čeká v budoucnosti díky našemu současnému konání.“
Snažím se vcítit do společnosti
„Ta knížka mi přijde místy dost dystopická, temná,“ konstatuje Radek Štěpánek, „chladně popisuje dnešní dobu. Ale na jakých pozicích stojíš ty jako člověk?“ Pavel Zajíc vysvětluje, že se snaží pracovat spíš s imaginací než jen s vlastními pocity: „Snažím se vcítit spíš do společnosti než sám do sebe. Moje osobní problémy jsou příliš malicherné, než aby měly nějakou básnickou hodnotu. Můj osobní život pro mě není v tuto chvíli uměleckým tématem. V té knize je spousta věcí vymyšlená. Je to inspirované mým životem a prací, kterou dělám, ale nejde jen o to vzít to a přebásnit to.“
Současnost i výhledy do budoucna vidí Pavel Zajíc kriticky. „Vývoj za poslední roky mi nepřipadá dobrý – z ekonomického i z ekologického hlediska.“
Autor nechtěl publikovat něco jako své deníkové záznamy, ale napsat básně univerzálnějšího charakteru. „Tím si prošla česká poezie v 90. letech a na přelomu milénia. Tehdy bylo hodně sbírek zaměřeno na osobní vnímání, ale to není cesta, kterou chci následovat. Jsem spíš na straně experimentu a jiného přístupu.“
Po vydání sbírky Peníze by Pavel Zajíc opět rád experimentoval s nějakým novým konceptem. Zajímá ho i drama, speciálně rozhlasová hra.
Související
-
Štvalo mě, že nepoznám sedmikrásku od kopretiny, říká Petr Hrbáč
Ve středu 4. listopadu zemřel básník a prozaik Petr Hrbáč, dlouhodobě spojený s takzvaným královopolským okruhem básníků.
-
Fejeton Martina Stöhra Věneček je nejen o druhém životě románu Aleny Mornštajnové
Přečtěte si novoroční fejeton Martina Stöhra, který pojednává o lidské paměti, ale také o druhém životě románu Aleny Mornštajnové – Hana.
-
„Duše má potřebuje hvězdy“ – píše v SMS básni Arnoštu Goldflamovi herec Ján Sedal
Arnošt Goldflam vydal knižní sbírku básní, které mu Ján Sedal od roku 2007 posílal formou SMS. Adresát je čte a komentuje v magazínu Zelný rynk.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.