Četli jste vedle mayovek i musilovky?

17. červenec 2018
Výstava Syn pouště – Cestovatel a fotograf Alois Musil

Musilovky jsou dobrodružné knihy, jejichž autorem je Alois Musil (1868-1944). Narodil se v Rychtářově u Vyškova, a proto si 150. výročí jeho narození ve vyškovské Knihovně Karla Dvořáčka připomněli.

Alois Musil však nebyl jen autorem dobrodružného čtení pro mládež, byl to katolický kněz, biblista, ale i cestovatel a orientalista. Název výstavy, kterou můžete do 27. července ve vyškovské Knihovně Karla Dvořáčka shlédnout i vy, upozorňuje také na další ze spisovatelových schopností a zálib: „Syn pouště – cestovatel a fotograf Alois Musil“. Mezi Araby používal rovněž jméno Músa ar Rueili či Músá šajch Číkí, někdy je též přezdíván „český Lawrence z Arábie“.

V Knihovně Karla Dvořáčka výstavu 22. června doprovodil přednáškový a kulturní program, který uvedl její současný ředitel Pavel Klvač. Vystoupila taneční skupina Warda a poté už o Aloisi Musilovi a výstavě hovořil Petr Přebinda z Akademické společnosti Aloise Musila. Redaktorce Aleně Blažejovské řekl, že Musil je nejvýznamnější český orientalista, i když větší část svého života zažil ještě za Rakouska-Uherska. Rakousko se k němu také hlásí, dokonce více než my. „Byl to katolický kněz a blízký přítel T. G. Masaryka, a tak v období po 2. světové válce bylo jeho jméno vytěsňováno,“ vysvětluje Přebinda, „jeho knihy byly v knihovnách likvidovány.“ Proto se Akademická společnost Aloise Musila snaží obnovit jeho odkaz v našem prostředí.

Musil pocházel z menšího statku na Vyškovsku, z chudých poměrů. „Z finančních důvodů vystudoval na kněze, tehdy ta studia byla financována církví,“ říká Přebinda. Takto se dostal k biblistice a zaujetí pro Starý zákon a chtěl poznat místa, na kterých se události zde popisované odehrávají. „Jeho prvotní zájem, proč jel do Orientu, byl biblistický. Ale poté, co do oblasti dorazil, se pole jeho zájmu výrazně rozšířilo.“ Musil se zabýval kulturní antropologií a zkoumal život beduínů v poušti. „Je autorem důležitých map, byl významným kartografem, a shromáždil i zajímavé poznatky botanické,“ připomíná Přebinda.

Petr Přebinda z Akademické společnosti Aloise Musila

Alois Musil odjel do Orientu poprvé v roce 1895 a naposledy v roce 1917. Jeho knihy je možné sehnat většinou v antikvariátech. V roce 2015 vyšla Musilova kniha Ze světa islámu (nakl. Akropolis), kterou se mu za života nepodařilo vydat, takže zůstala v rukopise. „Získal nevšední pohled na islám, protože žil s beduíny, kteří nebyli ortodoxní muslimové,“ vysvětluje Přebinda a dodává: „Naší společnosti se podařilo vydat i český komiks o profesoru Musilovi a tento měsíc jsme dotáhli anglickou mutaci.“

Ukázka z anglické mutace komiksu o A. Musilovi

Akademická společnost Aloise Musila sdružuje ty, kdo se Musilem zabývají odborně. Také Petr Přebinda je vystudovaný historik a orientalista, takže na Musilovo jméno narazil hned na začátku studií. „Cítili jsme, že existuje určitý dluh vůči jeho osobě, a proto ta společnost vznikla.“

Druhým přednášející ve vyškovské knihovně byl Vladislav Raška, který od roku 1990 působil dlouhá léta jako její ředitel. V roce 2016 se stal držitelem Ceny českých knihovníků udělované Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR.  „Literární dílo Aloise Musila je rozsáhlé, je to 56 knih a několik tisíc článků. Ty knihy jsou v šesti jazycích, články taky – ale ne ve stejných. Hlavní dílo je v češtině, angličtině a němčině,“ vysvětluje Raška.

Vladislav Raška v Knihovně Karla Dvořáčka

Já jsem se k tomu dostal jako chlapec přes dobrodružnou literaturu,“ přiznává. „Fascinovalo mě, že kněz – tedy ultradžaur – se dostal mezi vyznavače islámu, kočovné Araby – i když tehdy to nebylo tak vyhrocené jako dnes – a že se mezi nimi pohyboval a nic se nedělo. Doktor teologie na velbloudu s puškou mezi beduíny, to mě fascinovalo už ve dvanácti, třinácti letech.“ Takzvané musilovky byly pro Vladislava Rašku rovnocennou četbou vedle mayovek, foglarovek, setonovek. „Chodil jsem jako žáček do vyškovské knihovny a postupně jsem si ty knihy půjčoval,“ vzpomíná.

Když v roce 1990 vyhrál konkurz na místo ředitele vyškovské knihovny, začal hned v katalogu hledat knížky Aloise Musila. „Nic, nula. Tady nebyl ani jeden titul. O něm, od něho… naprosto nic.“ Začal proto knížky vyškovského rodáka (Rychtářov je dnes součástí Vyškova) shromažďovat, až vytvořil úctyhodnou sbírku. Hlavní Musilovo dílo, které vyšlo v angličtině, je však z finančních důvodů pro knihovnu nedostupné, „prodává se za značné ceny, třeba tisíc dolarů za jeden díl – takže to nikdy nebudeme mít“. Knihovna však získala v angličtině knihu V arabské poušti – In the Arabian Desert. „Tu nám koupil redaktor Českého rozhlasu Břetislav Tureček, když byl v Jeruzalémě.“

První Musilovy studie přitom vyšly v němčině, protože jej na výzkumné cesty delegovala vídeňská univerzita. „Na doktorát se však připravoval v Ostravě, kde přilnul k českému živlu a psal česky,“ upozorňuje Raška. „On byl především Čech, až pak loajální občan Rakouska-Uherska.“ Na tom, že se Musil vrátil do Prahy, měl velkou zásluhu prezident Masaryk, který jej povolal na pražskou univerzitu. V roce 1920 proto Musil zakládá Orientální ústav a stává se profesorem orientalistiky a arabských studií na pražské univerzitě. Masaryk dal také popud k tomu, že se Musil naučil anglicky, odjel do Spojených států a zde vydal v angličtině své šestisvazkové dílo.

Koutek A. Musila ve vyškovské knihovně

Pro mládež je určeno sedm cestopisných románů. Kniha V zakletém zámku (1934) například čerpá z Musilova objevu pouštního zámečku Kusajr Amra. „To je asi jeho nejvýznamnější objev. Tam jsou figurální malby, což islám zakazuje. Když se Musil tehdy vrátil do Vídně a tvrdil, že našel zámeček s figurálními malbami, Joseph von Karabacek ho obvinil, že si všechno vymyslel. Ale když Musil z další výpravy dovezl fotografie, jimiž dokázal, že má pravdu, stal se jeho největším příznivcem.“

Musil znal Karla Maye a jeho dílo, které vydali rajhradští benediktini. „Když chtěl psát romány pro mládež, vzpomněl si, jak to dělal Karel May, a chtěl to udělat také tak populární. Podle mě se mu to podařilo,“ chválí Aloise Musila Raška.