Zajděte si na výstavu Artspace Germany
Výstava Artspace Germany trvá v Domě umění města Brna do 29. července. Putovní kolekce představuje tvorbu světově uznávaných výtvarníků, kteří se rozhodli svůj profesní život spojit s Německem.
Výstava se dosud představila v řadě evropských měst, ale také v Asii či Jižní Americe. Do České republiky přicestovala z Pákistánu. Českému publiku bude patrně nejznámější konceptuální umělkyně Magdalena Jetelová, setkáme se však i s tvorbou malířů Armanda (*1929, Amsterdam – 1. července 2018) nebo Pera Kirkebyho (*1938, Kodaň – 9. května 2018), sochaře Tonyho Cragga (*1949, Liverpool), stejně jako s videoinstalacemi Nam June Paika (*1932, Soul - 2006) a Candice Breitzové (*1972, Johannesburg).
„V padesátých letech přitahovaly mnohé německé umělce metropole Paříž nebo od šedesátých let New York, umělci z jiných zemí naopak v letech devadesátých úmyslně zvolili za své životní a pracovní centrum Německo,“ píše kurátorka Ursula Zellerová v anotaci. Pojmem Artspace Germany chápe německou výtvarnou scénu, jejíž současnou podobu takřka rovným dílem utvářejí domácí i zahraniční vlivy. Hranice mezi místní a cizí tvorbou přitom výstava záměrně stírá: ani jeden z vystavujících umělců se na území Německa nenarodil, všichni zde však strávili podstatnou část svého profesního života. „Vedle autorské tvorby často vyučovali také na univerzitách – odkaz jejich práce se tak stává organickou součástí německého kulturního prostředí,“ dodává kurátorka.
Jakkoli Ursula Zellerová odmítá, že by vystavená díla jako soubor spojovalo konkrétní téma, jistá část z nich se různými způsoby vztahuje k otázce identity. Právě osobnost přistěhovalce totiž setkání s odlišnou kulturou nejen obohacuje, ale i zpochybňuje. Vlastní identitu zřejmě nevnímáme – ani nepotřebujeme vnímat – nikde tak intenzivně jako v cizím prostředí.
Kartotéka návštěvníků výstavy, jíž přibývá na stěně Domu umění, zatímco příchozí vyplňují stručné dotazníky v instalaci Christine Hillové nazvané Volksboutique, tak hledá lidskou identitu v podobnosti davu. Právě absence tváře činí tak znepokojivým obraz Muže nesoucího oheň autorky Marie-Jo Lafontainové. Sama neovladatelnost přírodních živlů nás totiž sice děsí, avšak jistým způsobem také fascinuje. Kápí neznámého pak samozřejmě vyvolává konotace s rasistickým hnutím Ku-klux-klan, nicméně teprve nemožnost „majitele“ ničivé síly oslovit, odhadnout jeho emoce nebo alespoň přibližnou povahu nám způsobuje onu úzkost, již belgická umělkyně poněkud ironicky komentuje věcným názvem. Prostřednictvím rekvizit každodenního života zkoumá identitu také fotografka Marianne Eigenheerová.
Druhý často opakovaný motiv potom představují přírodní živly. Vedle Muže nesoucího oheň sledujeme Svíčkovou televizi známého člena hnutí Fluxus Nam June Paika, který zasazením hořící svíčky dovnitř televizní obrazovky shazuje potřebu moderního člověka ohraničit i samotné světlo dekorativním, vše vysvětlujícím rámem.
O pomíjivosti lidské snahy vůči věčnosti přírody zároveň vypráví fotografie světelné instalace Magdaleny Jetelové Atlantic wall. Na stěny betonových bunkrů, stavěných nacisty podél atlantského pobřeží k obraně před invazí spojenců, promítala v 90. letech úryvky z knihy filozofa Paula Virilia, části vět jako „Absolutní válka se stává teatrální“, „Oblast krutosti“ nebo „Místo pro souboj s časem“. Pečlivě a vytrvale stavěné bunkry se v současné době pomalu sesouvají do písku.
Hodnota výstavy Artspace Germany tedy spočívá především v seskupení významných evropských i světových umělců, s jejichž tvorbou by se český divák za jiných okolní zřejmě nesetkal tak snadno. Přitažlivé je jistě i téma pronikajících a vzájemně se obohacujících kultur. Představa „globální vesnice“, zvláštně celosvětového současného umění, o němž Ursula Zellerová mluví v anotaci, mi však připadá poněkud razantní. Lidskou identitu, jejíž význam připomínají vystavující umělci, totiž vedle charakterových vlastností, vztahů nebo faktografických údajů podle mého názoru utváří také zkušenost s kulturou a historií konkrétního národa, respektive schopnost rozlišit své vlastní od cizího.
Související
-
Vyšly vzpomínky jazykovědce a rektora Masarykovy univerzity Milana Jelínka
Memoáry Milana Jelínka vydalo Moravské zemské muzeum. O svém učiteli a později kolegovi vypráví v Zelném rynku brněnská lingvistka Marie Krčmová.
-
Tomáš Sedláček o dvou prózách brněnských autorů
Knihám Jiřího Kratochvila Bakšiš a Ludvíka Němce Žena v závorce věnoval dvojitou recenzi brněnský rozhlasový dramaturg a literární publicista.
-
„Lidské je, že člověk tápe,“ říká Marcela Neužilová
Marcela Neužilová-Zerhauová je dcerou spisovatele Františka Neužila. Sama také píše a vydává knížky. Poslechněte si rozhovor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
