Ztracený a nalezený leopoldovský sešit poezie Jana Zahradníčka

14. duben 2017
Jan Zahradníček

Moravská zemská knihovna vydala sešit vězeňské poezie Jana Zahradníčka.

Sešit z leopoldovské věznice, který byl po dlouhá léta považován za ztracený či snad dokonce skartovaný, byl nalezen v Leopoldově minulý rok – v neuvěřitelně zachovalém stavu.

V polovině letošního února knihu s prostým názvem Verše čtenářům v Moravské zemské knihovně představil a předal Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny, Jan Wiendl, ředitel Ústavu české literatury a komparatistiky na FF UK, jenž se ujal ediční přípravy vydání, a Jan Jakub Zahradníček, syn Jana Zahradníčka.

Na přípravě vydání leopoldovského sešitu poezie se podíleli všichni tři, pojí je totiž nejen zájem o stejné téma, ale také vzájemné přátelství.

Jan Zahradníček, Verše

Grafické zpracování, které měla na starosti Jana Vahalíková, se snaží čtenářům přiblížit podobu i význam tohoto básnického deníku. „Je to sešit vázaný v černých deskách, kde je bílý štítek, a na tom štítku je napsáno: Jan Zahradníček – Verše, a pod tím vytisknuto: Vydaly brněnské papírny. Což je hezké, že Zahradníček dostal pozdrav z Brna,“ popisuje knihu Tomáš Kubíček.

Jedná se v podstatě o faksimile jednotlivých listů a srovnání s ustálenou podobou známých básní z již vydaného Zahradníčkova díla. „Čtenář má vlastně připraveno několikeré čtení,“ dodává Kubíček.

Básnické texty, které v knize najdeme, z velké většiny Zahradníček rekonstruoval ze své paměti, když jej z vězení propustili a on se vrátil domů do Uhřínova. Tyto „rekonstrukce“ pak Zahradníčkův přítel a editor Bedřich Fučík po jeho smrti zařadil do sbírky Čtyři léta.

„Tím, že se ten deník v Leopoldově našel, se ta tvorba dovršila. Potvrdilo se, že Čtyři léta byla skutečně poslední sbírkou, kterou tatínek napsal… A jsem vnitřně uspokojený tím, že tam skutečně tu možnost legálně psát měl. Že mu to asi přinášelo uspokojení v tom marasmu, v kterém se nacházel,“ popisuje své pocity Jan Jakub Zahradníček.

Moravská zemská knihovna vydala sešit vězeňské poezie Jana Zahradníčka.

Najdeme zde však i verše a básně rozšiřující známé Zahradníčkovo dílo, podobně jako například neznámý překlad básně Eduarda Mörika.

Jedinečnost tohoto nálezu však spočívá také v uvědomění si, jak a v jakých podmínkách básník pracoval. Papíru bylo ve vězení pramálo, takže Zahradníček musel zapisovat až takovou podobu veršů, která předpokládala minimum dalších škrtů a zásahů.

„Je to vlastně konfrontace dvou rukopisů téže básně, z nichž první zápis vzniká v kriminále, za podmínek ztížených, druhý zápis pak vzniká v relativní svobodě domova po propuštění, “ zdůrazňuje Jan Wiendl, „je to lidský otisk Zahradníčkovy osobnosti.“

Jan Zahradníček

„Pro mě osobně je to svědectví o záchranné funkci poezie,“ připomíná Tomáš Kubíček. „Řada těch veršů má dialogickou strukturu, je oslovován někdo, kdo není přítomný, ať už je to syn, nebo manželka, milovaná žena, a jsou těmi básněmi do vězení přibližováni - fyzicky nemůžou, ale poezie je přiblížit může. Řada básní je taky postavena na velmi silných motivech hodnotových, jimiž se Zahradníček upevňuje v základních jistotách svého života.“

I přesto, že sám Jan Jakub Zahradníček, syn básníka, považuje za mnohem důležitější nálezy, které byly učiněny dříve, konkrétně třeba básně, které byly vyneseny z pankrácké věznice a které jsou dodnes uloženy v Památníku písemnictví na Moravě, není pochyb, že leopoldovský sešit poezie je skutečně jedinečným dokladem tvůrčí i lidské síly Jana Zahradníčka, a to nejen v oněch krušných „čtyřech létech“.

autor:Kristýna Kodrlová