Zahaleny do bílého kontrolují hospodyňky, jak mají uklizeno. Tradici Lucek obnovili nedávno v Horním Němčí
Kalendářní rok i ten rozhlasový Slovácký už se pomalu chýlí ke konci. Užíváme si adventní období. A právě tehdy navštěvují některé domácnosti na Slovácku tajemné, bílé postavy – Lucky. V předvečer svátku svaté Lucie obcházejí vesnická stavení děvčata oblečená do bílých šatů a s peroutkou v ruce.
Někde kontrolují, aby zrovna hospodyňky nepracovaly. Jinde vymetou všechny rohy místnosti. Prakticky zaniklou tradici obnovila před několika lety například děvčata z folklorního souboru v Horním Němčí na Uherskobrodsku.
Žaneta, Aneta, Barča i Kamča mají nachystaná husí brka na obchůzku. „Každý rok se schovají, zabalí se do fólie, aby se tam nic nedostalo a tak vydrží.“ Děvčata mají namalované obličeje na bílo a zahalené jsou také do bílé. „Dřív se to dělalo moukou, dneska už jdeme s dobou a máme moderní metody.“ Místo mouky se tak používají barvy na obličej, podle Jitky Bartošové mouka tak dlouho stejně nevydrží.
Lucky v Horním Němčí naposledy chodily v 70. letech. Kontrolovaly, jestli se na svátek Lucie nepracuje nebo nešije. „Znovu se u nás začalo chodit před čtyřmi lety. Pamatuju si, že když jsme šly poprvé, tak o tom nikdo nevěděl a pak moje mamka vyšla z domu, uviděla tři bílé postavy v pláštích a zalezla domů. Nechtěla vůbec otvírat. Jak jsme došly, tak jsme začaly syčet a otevřel taťka,“ vzpomíná jedna z účastnic průvodu Lucek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
