Výtvarník, bonviván i umělec života. Jan Zuziak slaví 75. narozeniny

8. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Zuziak

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Brněnský výtvarník, entomolog, orchideolog, sběratel, bonviván a umělec života Jan Zuziak se v těchto dnech dožívá 75 let. Ani jedno z uvedených označení však není přesné; Honzova osobnost je sice namíchaná ze všech jmenovaných statusů, nenaplňuje však konvenční představu o žádném z nich.

Do tradičního výtvarničení měl vždycky hodně daleko; sbírání a zkoumání hmyzu, motýlů a orchidejí se věnuje amatérsky; sběratel zase evokuje člověka, jenž shromažďuje institucionálně zhodnocené položky, což je v příkrém rozporu se Zuziakovým neochočeným naturelem (on totiž sbírá věci, které běžní sběratelé nesbírají, a už vůbec ne umění).

A nesedí ani označení bonviván, jelikož na to, aby bonvivánství praktikoval podle vlastních požitkářských představ, je příliš chudý. Zůstává pouze umělec života, tam ale zní podivně právě to umění. Zuziakovu osobnost lze tedy sice jednoduše charakterizovat několika adjektivy, ty však blíže neosvětlí jeho profesní zaměření, a tudíž jej nepřiblíží těm, kdo ho neznají. Abychom vás dál nenapínali: Jan Zuziak je snivec, zanícenec a vášnivec z povolání s občanskou příslušností k zemi jediného člověka – Zuzilandu.

Hranicemi prazvláštního státního útvaru, kde si Zuziak sám udělil domovský azyl a pohodlně se v něm zabydlel, jen aby získal ozvláštňující odstup od nedůstojné pragmatičnosti světa, do něhož se narodil, jsou limity jeho vlastní fantazie. Ústava Zuzilandu nectí profánní účelové zákony kompromisního lidského omezování, vyznává pravidla, jež lze porušovat a přetvářet v zájmu spontánní vynalézavosti a estetické kontemplace. Jsou to devizy, jaké se sice v dnešním odcizeném světě nenosí, když je však někdo dlouhodobě, trpělivě a hlavně nekompromisně prosazuje, což je právě případ Honzy Zuziaka, dočká se neočekávaného uznání, či dokonce obdivu. Zuziak je zkrátka Zuziak a tato cenná, léta budovaná a intenzivně žitá ochranná známka nepodléhá hodnotové inflaci, jaké podléhají krátkodobé marketingové značky módních trendů a technokratických aktualizací. Být Zuziakem je zavazující celoživotní krédo, nikoli schopnost nechat se pohodlně unášet na aktuálních vlnách světa umění a obratně balancovat mezi jeho destrukčními mechanizmy, degradujícími opravdovou tvořivost na nabídkové katalogy levné estetiky.

Honza toho v Zuzilandu za ta léta stihl moc. Vytvořit státnické insignie, ustanovit peněžní měnu, naakumulovat státní poklad z krabů a šišek cizokrajné provenience, vydávat a distribuovat poštovní známky a obelhat jimi mnohé pošty světa, sestavit pro sebe i případné návštěvy fajnšmekrovské menu z gastronomických interpretací, zřídit oddechovou zahradu na střeše pojišťovny, honit se po loukách za motýly, obdivovat orchideje, dojímat se nad slzami třešní, objevovat a chránit pařezy, uspořádat výstavu výtvarně pojednaných entomologických krabic, upozornit na šťavnatou krásu českého jazyka, zřídit bez internetu facebook svých přátel atd. Výčet aktivit, který zdaleka není úplný, vypovídá o Zuziakově empatické obrazotvornosti, obdivuhodné schopnosti skloubit reálné s možným a virtuálním, o vzácném daru makroskopicky i mikroskopicky nahlížet a přestupovat skutečnost. Zuziakovy mimořádné danosti zaregistroval samozřejmě svět umění, v němž se outsiderství všemožného druhu vysoce cení a kurátoři dychtí po tom, aby mohli jeho nevšední aktivity onálepkovat a zasunout do taxonomických přepážek.

Zuziak však i po letech zůstává svůj a tvrdošíjně odolává nástrahám a nátlaku, jež na něj vyvíjí závratné tempo dnešní nesoustředěné doby, libující si v technologické mediaci. Snad mi promine, když na něj prozradím, že v poslední době bylo možné ho občas v kavárně Švanda v brněnské Alfa pasáži přistihnout, jak na darovaném tabletu se zájmem sjíždí na internetu lákadla světů za hranicemi Zuzilandu. Ale, jak říká ajťácké přísloví, darovanému tabletu na bluetooth nehleď.

autor: Jozef Cseres
Spustit audio