Vědci z Mendelovy univerzity zkoumají využití nanočástic při léčbě žloutenky

Žloutenka typu B by se nově mohla léčit nanočásticemi. Tomuto způsobu léčby se věnují výzkumníci z brněnské Mendelovy univerzity. Nanočástice má v sobě nést terapeutickou ribonukleovou kyselinu siRNA, která pak virus hepatitidy utiší, aby se nemohl dál množit. Tím by se snížilo množství vedlejších účinků, které pacienty při běžné léčbě antivirotiky trápí.

„Jako první si musím zvolit dané lipidy, které se budou nacházet v daném finálním liposomu. Vzniklý liposom následně extrudujeme,“ vysvětluje část laboratorní práce výzkumnice Michaela Vojníková.

„Přicházíme k dalšímu kroku a tím je enkapsulace nukleové kyseliny siRNA. A jakmile se ukončí povrchová modifikace, tak je nutné ještě zvýšit koncentraci soli ve vzorku,“ doplňuje chemik Zdeněk Kratochvíl. Po této fázi už můžou výzkumníci testovat nanočástice přímo na viru hepatitidy B.

„Poté, co se nanočástice dostane do buňky, tak dojde k uvolnění terapeutické nukleové kyseliny siRNA, která v konečném důsledku způsobí, že se přestane syntetizovat ta bílkovina, která je součástí viru hepatitidy B. Což se potom podepíše i v tom, že imunitní systém člověka vytvoří snáze imunitní odpověď a ten virus se dostane pod kontrolu.“

Oproti běžným léčivům jsou nanočástice při léčbě chronické žloutenky šetrnější, vysvětluje Kratochvíl: „Působí pouze v místě účinku, v našem případě v játrech, a nedostávají se do jiných tkání, případně jiných orgánů v těle. A je tím maximálně eliminováno vedlejších účinků, které se běžně vyskytují u současně používaných terapeutik při léčbě hepatitidy B.

Léčbu pomocí nanočástic chtějí výzkumníci cílit především na pacienty z rozvojových zemí, kde je žloutenka typu B nejvíce rozšířená. „Afrika, jižní potažmo jihovýchodní Asie a část Latinské Ameriky. Plus ještě Čína, kde je hepatitida B nejrozšířenější.“

V budoucnu by se výzkumníci rádi zaměřili třeba ještě na klíšťovou encefalitidu.

autor: Barbora Kroutilíková
Spustit audio

Související