Radek Štěpánek: Další rok s Gretou

A protože loňský rok se ve světě stále častěji skloňovalo jméno tehdy ještě šestnáctileté dívky ze Švédska Grety Thunbergové, rozhodl jsem se, že napíšu o ní a zároveň nám všem popřeji, aby Greta byla slyšet stejně a snad ještě mnohem víc i v roce letošním. Potřebujeme to všichni a nejvíce ti z nás, kteří Gretu slyšet nechtějí, zesměšňují ji za to, jaká je, i za to, kolik jí je let, vadí jim, když je vážná, vadí jim možná ještě mnohem víc, když pláče, vadí jim, když mlčí a také když mluví. Těm všem bych chtěl popřát do letošního roku ještě více Grety. 

Je to zajímavé. Zatímco v zahraničí získává Greta po právu stále víc a víc lidí, kteří jí naslouchají a na problémy našeho světa upozorňují spolu s ní, u nás se Greta stala snad ještě horším člověkem, než je Miroslav Kalousek, a to je s naším státem spojena mnohem méně než tento kdysi úspěšný ministr financí. 

Je v tom asi velký kus naší českosti, našeho způsobu, jak nakládat s něčím velkým, a Greta bezesporu velká je, ačkoli o ní před dvěma lety nebylo ve veřejném prostoru ještě ani vidu, ani slechu. Za rok totiž stihla mnohé a díky dobrému načasování a zřejmě i shodě mnoha dalších okolností se stala vlastně jakýmsi Frodem Pytlíkem naší reality.

Nedovolil bych si to ještě před pár týdny úplně tvrdit takhle veřejně, přestože musím přiznat, že se mi Gretiny aktivity a přímočaré vyjadřování líbily od začátku. Možná je to způsobeno tím, že jsem vystudovaný environmentalista, a tak holt o krizi, která začíná ovládat náš svět, vím asi víc než kdekdo. I tak jsem ale její projevy a komentáře k nim sledoval spíše zpovzdálí a příliš kuse na to, abych je mohl nějak více hodnotit. Přes Vánoce jsem si ale mohl přečíst knihu Náš dům je v plamenech, kterou loni vydalo nakladatelství Broken Books, a která mnohé dění okolo Grety uvádí na pravou míru a dobře shrnuje i její základní myšlenky. Vypráví o Gretině dospívání, jejím rodinném zázemí a o letech, která předcházela zahájení její Školní stávky za klima na začátku září v roce 2018.

Od té chvíle se z neznámé školačky stala dívka známá po celém světě, která si v tweetech vyměňuje narážky s Donaldem Trumpem a rukou si potřásla i s papežem Františkem. Její hlas je čím dál silněji slyšet. Především pro ty, kteří ji slyšet nechtějí, je to dobrá zpráva. Prostřednictvím zmíněné knihy se mohou s jejím příběhem, tak jak jej popsala její matka Malena Ernman, seznámit. A na konci si mohou připomenout i sérii projevů, od toho prvního z 8. září 2018 před švédským parlamentem až po známý projev ze Summitu OSN v New Yorku o rok a několik dní později. Přečetl jsem vše pozorně, některé projevy si následně pustil ze záznamu a musím říct, že Gretu opravdu obdivuji, a doufám, že ve svých aktivitách neustane. 

Bojuje totiž asi především za ty, kteří ji teď odsuzují jen pro to, že vůbec neví, o čem mluví. Nepřidávají tomu ani média, která sice Gretě neupírají pozornost, ale také o ní obzvlášť u nás informují jen bez kontextu a neúplně a tím k lepší informovanosti příliš nepřispívají. Ani tím, že Gretě přisuzují jednoznačnou roli klimatické aktivistky. I to je nepřesné, Greta přece klimatickou krizi popisuje pouze jako syndrom neudržitelnosti naší společnosti, která je založena na neustálém a neskutečném růstu.

To, že nám přestává téct voda, že se planeta otepluje, že dnes bezprecedentně hoří v Austrálii (a že stejně brutálně nedávno hořelo na Sibiři nebo třeba v Indonésii, na což se po pár letech skoro zapomnělo) – že nám i v České republice uschla většina lesů a že se zemědělství musí neustále dotovat, že jsou na sebe lidé čím dál naštvanější, to, že je společnost rozdělená, to jsou pouze symptomy toho, že něco opravdu není v pořádku.

Celý fejeton si poslechněte v přiloženém audiu.