Přání se vám mohou splnit i po desítkách let, věří Janek Ledecký a radí vydržet

Čtěte také

Myje zmije zmiji a platí laně daně, ptá se Janek Ledecký ve své básnické sbírce

K muzikantské profesi před dvěma lety přidal i literární, vydal soubor básniček pro děti i rodiče s názvem Verše potrhlé, na kterých s ním výtvarně spolupracoval jeho syn Jonáš. Ten byl na začátku překvapený, když první knižní náklad z vydavatelství dovezli. „Volal mi, jestli jsem se zbláznil, co budeme s tolika knihami dělat. Od té doby, co kniha vyšla, za mnou na koncertech chodí rodiče se svými dětmi a říkají: ‚Maruška s tou vaší básničkou vyhrála recitační soutěž.‘ Teď už jenom čekám, až povýším do slabikáře,“ směje se Ledecký.

Konec roku pro něj bývá ve vysokém pracovním tempu: „Jsem vždycky šťastný, když se na Štědrý den všichni (bývá nás kolem deseti) sejdeme u svátečního stolu, to považuju za nejcennější. U stromečku přijdou vždycky na řadu koledy. Aby to bylo zajímavější, tak si losujeme hudební nástroje, kdo bude na co hrát,“ popisuje domácí atmosféru Janek Ledecký.

Všechno, co si přeje, už před lety vyjádřil v písničce Dopis Ježíškovi. „Ta vznikla na základě nalezení starého vzkazu z dětství, přál jsem si tenkrát indiánské oblečení a německou odpruženou koloběžku, která nedrncala. Tu jsem pak pod stromečkem nenašel, ale tenkrát mi během vánočních koncertů přistálo v zákulisí asi čtrnáct takových koloběžek jako dárky od posluchačů, tak jsem je s velkou radostí doručil do dětských domovů. Když napíšete přání a nesplní se hned, tak vydržte, klidně deset, dvacet let – ono na to dojde,“ říká s úsměvem.

Kdo je jeho hudebním idolem? Jaké sny a přání by si ještě rád splnil? Jaký je jeho nový muzikál Zapomeňte na Shakespeara a jakou hudbu v něm uslyšíte? To se dozvíte v Apetýtu!