Poradna Apetýtu: jak dodat dítěti jistotu a sebevědomí

31. říjen 2018
Jak dodat dítěti sebevědomí?

Jak správně podpořit sebevědomí dítěte, aby uspělo v dětském kolektivu a později i v životě? Co to vlastně je sebevědomí? Psychoterapeutka Taťjana Horká odpovídá na tyto otázky a zamýšlí se nad přítomným okamžikem.

Sebe + vědomí = sebevědomí

Vnímám to tak, že si uvědomuji si, kdo jsem. Neodbíhám myšlenkami jinam, jsem tu přítomna. Ale existuje spousta představ a definicí, co sebevědomí vlastně je.

Může rodič bez sebevědomí vychovat sebevědomé dítě?

Těžko se předává něco, co já osobně nezažívám. Je to takové falešné předávání sebevědomí – když zažívám trému nebo strach a druhému říkám „To bude dobré, to dáš!“.

Co by rodiče neměli svým dětem říkat? Slova, která jsou pro dítě třeba bolavá?

Napadá mě jeden příklad ze sportu: Dítěti se nepodařilo vyhrát nějaký zápas a pláče. A rodič do toho procesu vstupuje se slovy: „Nebreč, nebuď bábovka, vždyť o nic nejde.“ V tom přítomném okamžiku probíhá u dítěte smutek, a proto by bylo dobré ho nechat proběhnout. Být smutný nebo veselý, uvědomovat si, o co právě běží. Nesnažit se negovat, co se vám děje před očima.

Jak připravit dítě na to, že půjde do školy či školky, na nový kolektiv dětí, na tuhle změnu v životě?

Připravit se na to dá, ale jako nejdůležitější se mi jeví to, jak se k sobě rodina doma chová. Děti jsou jako „savé houby“ a koukají se po okolí a zrcadlí všechno, co vidí kolem. Nejlepší nácvik je tedy ten, že žiji autentický život… kdy nádech střídá výdech. V momentě, kdy začnu něco nacvičovat, už to není ono.

Sebevědomí - sebedůvěra - superschopnosti - dítě - děti

Psychologové tvrdí, že sebevědomí je z 90 % dáno výchovou a 10 % ovlivňují dědičné dispozice.

Co to je vůbec výchova? Že dáváme dětem příklad, vzor. Čím víc je chováme jako malé v náručí, v blízkosti svého těla, tím víc jim dáváme informací sami o sobě. Domnívám se, že největší výchova je úplně na začátku, je to v tom slově chovat. Dítě vycítí, když mám zrychlený tep, když se potím, když mi muž donese květiny a já mám radost. Na výchově se nepodílí jen rodina, ale i škola a společnost.

Co takové tresty a zákazy u dětí?

Všeho s mírou! Když jsem byla potrestaná já jako dítě, tak jsem ty věci dělala potom „správně“, protože jsem se bála. Ne proto, že to pro mě bylo přirozené. Někdy, když rodič dítě plácne přes zadek, protože nic jiného nezabírá, tak je to daleko rychlejší než tisícero vysvětlování.