Petr Kobzev: simultánní bilingvista

4. prosinec 2017
Simultánní bilingvista Petr Kobzev

Poslechněte si „dialogický fejeton“, který student Divadelní fakulty JAMU Petr Kobzev natočil sám se sebou – o sobě. A to česko-rusky.

Narodil jsem se v Českých Budějovicích před více jak 26 lety. Od dob maturity na všeobecném gymnáziu uběhlo dlouhých osm let, a tak jsem téměř celou třetinu života zasvětil bezúčelnému sběru vysokoškolských titulů. Začal jsem Soukromou vyšší odbornou školou filmovou v Písku, kde mě po dvou letech odměnili titulem diplomovaného specialisty.

Titul mi dává právo žádat o pozici pomocného režiséra, ale nikdy jsem nic netočil. Poté jsem dostal titul bakaláře z oboru Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury na Masarykově univerzitě v Brně, ale žádné recenze ani kritiky jsem nenapsal. Nyní si brousím zuby na dalšího bakaláře. Tentokrát na Janáčkově akademii v oboru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Jak se říká – čím delší název, tím lépe.

Nesnáším psát sám o sobě. Je to stejné, když slyším vlastní hlas z nahrávky nebo v telefonu. Nesnáším vlastní hlas ze záznamu… Psát o sobě znamená otevřít se světu, a vykročit ze stínu své komfortní zóny je pro mě značně útrpné. Přesto jsem se o to nyní pokusil. Již dávno jsem chtěl především sám sobě odpovědět na jednu prostou otázku: kým jsem?

A kdo že jsem? Diagnóza zní: simultánní bilingvista! Tedy býval jsem jim, než se ze mě stal prachsprostý rodilý mluvčí. Nemusí se to jevit jako velký rozdíl, ale pro mě mezi těmito pojmy zeje propast. Proto jsem nahrál tento zvláštní dialogický fejeton. Pokusil jsem se totiž o vyjádření stavu mysli člověka, který od mala vyrůstal ve dvou kulturách – v české a ruské.

Chtěl jsem se vypořádat s otázkou, zda je vůbec možné udržet dva rozdílné jazykové systémy na stejné úrovni po celý život. A je-li to vůbec nutné. Ke svému vlastnímu překvapení jsem se otevřel sám před sebou a nepocítil jsem bázeň, která mě provázela po celý život. A doufám, že by můj fejeton mohl trochu pomoct i ostatním bilingvistům.