Odpadkový král Jan Bareš: Neukazujeme na nikoho prstem, neříkáme lidem, co mají dělat

31. říjen 2018
Jan Bareš, spoluzakladatel projektu Trash Hero
0:00
/
0:00

Trash hero (v překladu odpadkový hrdina) je mezinárodním dobrovolnickým projektem, který vznikl v roce 2013 na pláži v Thajsku z popudu českého cestovatele a instruktora volného potápění (angl. freediving) Jana Bareše.

Momentálně má organizace Trash hero více než sedmdesát základen v deseti různých státech – především v Asii, ale i v Evropě a Americe. „Práce mi dává smysl, protože okolo Trash hero vzniká komunita skvělých lidí, nadšených jednotlivců,“ říká o své práci Bareš. Osvětu podniká také v České republice, pořádá přednášky od mateřských škol po vysoké školy.

Plastové lahve, víčka, brčka, igelitové sáčky – tohle všechno dominuje plážím i městským parkům, ať už u nás v Česku nebo ve světě. „Od začátku se nás lidi ptají, kam s tím odpadem? To je otázka, kterou by si člověk měl položit, než něco vyhodí do odpadkového koše. My hned při sběru odpadků rovnou třídíme. Neznamená to, že všechno, co posbíráme, se zrecykluje. Ale když to necháme ve směsných pytlích, tak by se nezrecyklovalo vůbec nic,“ dodává Bareš.

Z obalu od instantních nudlí kabelky

Že to zní jako sci-fi? Pro ženy v Indonésii to je běžné. Je k tomu zapotřebí zejména trpělivost a lidská manuální práce. „Pokud lidé nemají možnost odvézt odpad do recyklačních zařízení, musí se ten materiál využít nějak jinak. Třeba vymyslet něco ve stylu Robinsona Crusoa,“ směje se Bareš.

Jít dobrým příkladem a nevytvářet konfrontace

„Neukazujeme na nikoho prstem, neříkáme lidem, co mají dělat,“ vysvětluje Bareš, jak Trash Hero funguje. Názornou ukázkou tohoto přístupu bylo podle Honzy Bareše to, když uklízeli na severovýchodě Bali v městečku Amed. „To byla dříve rybářská vesnice, dnes vyhlášená potápěčská destinace. Týden co týden jsme uklízeli pod nohama tamních rybářů, kteří se nijak nezapojovali, sem tam někdo vyklopil odpadkový koš na pláži nebo odhodil vajgl od cigarety. Postupem času se začaly zapojovat ale místní děti. A byly to děti právě oněch rybářů. Zhruba po roce nastal postupný převrat, kdy s úklidem začali pomáhat i ze začátku nečinní rybáři,“ uzavírá příhodu Bareš.