Fejeton: Jaroslav Tuček - Mudrování nad koloběhem života a smrti

30. září 2013

Zelný rynk

Jaroslav Tuček na autorském čtení v Mahenově památníku při příležitosti oslavy 75. narozenin|foto:Alena Blažejovská, Český rozhlas

Jaroslav Tuček (nar. 1. září 1938) je původně frézař, později herec. Postupně získal angažmá v brněnském Divadle Julia Fučíka a v Divadle bratří Mrštíků, poté v ostravském Divadle Petra Bezruče a nakonec v brněnské Mahenově činohře. Přelom v jeho profesním životě nastal koncem roku 1979, kdy byl jako straník jmenován uměleckým šéfem Divadla na provázku a HaDivadla.

Během svého působení měl klíčový podíl na přípravě a realizaci nové stavby pro tehdejší Divadlo na provázku. Po Listopadu stál deset let v čele Studia Marta a jednu dekádu vedl divadlo pro děti a mládež Polárka. U obou scén se zasloužil o náročné stavební rekonstrukce. Působil rovněž jako pedagog a nyní je příležitostným publicistou. Knižně vydal svazek Záloha na vzpomínání (2008). Má čtyři děti. Žije v Brně-Komíně.

Volal jsem do valašské obce Karolínky režiséru a emeritnímu rektorovi brněnské JAMU Aloisi Hajdovi, že se chystám na vystoupení pod Mahenovým trámem, abych si připomenul své nadcházející pětasedmdesátiny.
Nazdar, Jardo, tak jak žiješ?
Hrozně! V depresích. Je to hrozné, moji blízcí, známi i přátelé odcházejí. Představ si, před měsícem mně zemřel bratr, předevčírem, ve středu dvacátého osmého měl pohřeb skvělý brněnský tenorista Vladimír Krejčík a ten samý den zemřela výtečná režisérka dabingu Sonja Sázavská. Dělal jsem u ní velké role. Ve čtvrtek devětadvacátého zemřel kolega, vynikající herec Jura Tomek. Co já jsem se s ním nahrával. Pátého, v den svých narozenin se s ním půjdu rozloučit do krematoria. Škoda jich, škoda!
Jardo, všichni jsme na odchodu. Kdyby tomu tak nebylo, brzy by byl svět přecpaný. Nevěš hlavu. Ber to tak, jak to je.
Asi máš pravdu. Vlastně máš pravdu. Režisér má vždycky pravdu.
Už nerežíruji, ale pravdu mám.
Představ si, načítal jsem v rozhlase deset pokračování z Antihrdiny a během natáčení na mě padala tak šílená únava, že mně vypovídala službu pusa. Znehybněl mi jazyk, ztvrdnuly rty, myslel jsem, že jsem po mrtvici.
To nebyla mrtvice, to byla stařecká tréma. Dlouho jsi v rádiu nedělal, tělo vyšlo ze cviku. Stařecká tréma. Už jsi se z toho dostal?
Jo. Teď už jo. Začal jsem zkoušet Hamleta.
Cože? Shakespearova Hamleta?
Ano, Hamleta otce. Huhuhu, princi, na šancích vám straší tatínek. Jak říkával Jan Werich.
Úryvek