Ne každý je nadšený, jak jsem nadšený do angličtiny, směje se brněnský učitel Broňa Sobotka

Angličtinu se začal učit jako samouk, když zkrachovala továrna, kde pracoval. „Oprášil jsem svěrák, položil na něj učebnici angličtiny určenou pro jazykové školy a začal.“ Dodává, že úspěch se dostavil rychle nejspíš proto, že jej nikdo neopravoval a neříkal mu, že dělá něco špatně.

„Jsem dyslektik a dysgrafik, dokážu se vžít do kůže lidí, které učím a kterým se nedaří. Na vlastní kůži jsem zažil, jaké to je, cítit se před třídou jako trouba,“ popisuje s úsměvem svoje vzpomínky na školu.

Momentálně má na kontě nejenom stovky spokojených studentů, ale také dvě knihy o angličtině. „Jsem knihomol, knihy miluju odjakživa. Když mi bylo 18, vsadil jsem se s kamarádem o sud piva, který měl získat ten, kdo první napíše knihu, tak jsem chtěl vyhrát,“ vysvětluje pobaveně, proč jeho knihy spatřily světlo světa.

Kromě klasického učení natáčí také učební videa – vidí to ale jako přirozené pokračování své učitelské kariéry.

Do učení a do angličtiny je stále zamilovaný a nadšený, jak ale podotýká, jeho způsob výuky nemusí být pro každého: „Na maturitním plese za mnou jednou přišla moje studentka, už v podroušeném stavu, aby mi řekla, jak jí celé čtyři roky štvalo, že jsem z angličtiny tolik nadšený, když ji to učení nebavilo. Já jsem z toho ale měl radost, protože mi to řekla výbornou angličtinou,“ vypráví s úsměvem Broňa Sobotka.

Proč považuje znalost angličtiny za běžnou věc, kterou by měl každý ovládat? Jak mluví doma se svojí malou dcerou? Nejen na to se ho v Apetýtu ptala Jana Kobylinská, poslechněte si celý rozhovor!