Návrat šuplíku. Rodina z Pardubic přivezla do Brna kus unikátního interiéru

„Tady jsem psala úkoly, ale takhle hnusné to tehdy nebylo.“ Alena Kuchařová sklopila dvířka z vestavěné skříně uprostřed velkého pokoje. Na míru vyrobené dřevěné skříně jsou snad v každé místnosti. Jedny dveře, které vypadají jako do šatníku, ve skutečnosti vedou do ložnice. „Tady bývala manželská postel a vedle ní dva stolky. A z toho jednoho stolku je ten šuplík,“ ukazuje kus nábytku, který drží v ruce. Šuplík vypadá podobně jako ty, které jsou součástí vestavěných skříní.

Byt je obrovský a má několik pokojů. „Ty skříně jsme určitě nezaplnily, to vůbec. A tady v té místnosti, kterou jsme nepoužívali, to se přiznám, jsme jezdili na koloběžce,“ vzpomíná si žena.

Paní Kuchařová má 73 let. V bytě žila s rodiči a sestrou od svých 4 let. Do Pardubic se odstěhovala, když chodila do čtvrté třídy. A s nimi jel na východ Čech i dřevěný šuplík. „Když jsme se stěhovali, tak se asi táta šel podívat, jestli tu ještě něco není a asi ten svůj stolek nevyklidil a něco tam měl, tak to popadl i se šupletem, no,“ nabízí paní Kuchařová vysvětlení, jak se šuplík z Brna dostal do Pardubic.

„Syn tady studoval a Brno mu vlezlo pod kůži. My Brno milujeme. A on se rád dívá na domy a bydlení a tak, no a viděl na internetu nějakou reportáž a když viděl otevřené ty skříně, tak zaregistroval, že vlastně ten šuplík je stejného tvaru, jako my jsme měli doma ještě po našich. A v reportáži říkali, že se ten byt bude obnovovat, tak jsme to napsali na úřad, že tady ten šuplík máme,“ objasňuje Kuchařová, proč s šuplíkem do Brna jela.

Historie bytu

Brno-střed chce byt opravit a uvést do co možná nejpůvodnějšího stavu. Starosta městské části Vojtěch Mencl z ODS shrnuje historii interiéru, který na první pohled připomíná slavné a turisticky oblíbené interiéry bytů a vil od Adolfa Loose v Plzni. „Jedná se o přelom let 1932 až 1933 a tento interiér si nechali navrhnout novomanželé Herdanovi, kteří se rozhodli pro takový funkcionalistický a v té době populární styl. Autorství interiéru není zcela jednoznačné. Zde se nabízí třeba Jan Vaněk, Ivan Kadlčík, Ernst Wiesner nebo také Emerich Horvát,“ dodává starosta.

Po židovské rodině se do bytu nastěhovali Němci. „Táta tu jednou kdesi za sedačkou našel ‚háknkrojc‘, ale co s tím udělal, to nevím,“ vybavuje si Alena Kuchařová.

Po válce byt sloužil městu. Poslední dva roky je prázdný. Městská část unikátní a vcelku zachovalý interiér s překvapením odhalila, když začala připravovat jeho rekonstrukci. S opravami radnice stále počítá. Ovšem ne pro nájemníky, ale pro turisty a hosty. „Prostor bychom chtěli využít pro pořádání komorních kulturních akcí a nabídnout ho městu Brnu pro zařazení do prohlídkových okruhů zaměřených právě na funkcionalismus a architekturu,“ doplňuje Mencl.

Rekonstrukce a spolupráce

S obnovou interiéru pomůžou i černobílé fotky, které paní Kuchařová do Brna přivezla. „Obrátíme se díky tomu na Moravskou galerii a Muzeum města Brna, jestli ve svých depozitářích nemají podobné kusy nábytku, které bychom si mohli zapůjčit. Budeme na obnově nábytku spolupracovat i se Střední školou umění a designu v Brně,“ upřesňuje starosta. Vzniknout by tak mohla třeba aspoň replika nočního stolku, ke kterému šuplík patří.

Rekonstrukce bytu by mohla začít příští rok. Jak bude oprava drahá, to zatím radnice neví. Zřejmě ale půjde o miliony korun. Brno-střed zároveň prosí každého, kdo by z bytu na Hlinkách číslo 46 měl nějaké fotky, ať je na úřad pošle.