Na základce jsem dostala trojku z výtvarky. Tvořit může každý, jen najít směr, říká malířka Klanicová

30. září 2021

Původní profesí Zdeňky Klanicové bylo hrnčířské řemeslo – její dědeček byl kamenosochař, otec malíř. Vyrůstala v umělecké rodině a jiná profese jí ani nepřišla na mysl. „Doma voněl terpentýn, všude barvy, štafle, obrazy. U babičky a dědy zase hlína, dláta, kameny.“

To, že se dostala ke keramice, vidí jako shodu okolností. Opět ji k tomu dovedlo to, že doma bylo vždycky umění a řemeslo na dosah ruky. „Táta měl tenkrát nějakou velkou zakázku na keramickou stěnu. Doma i u něj v ateliéru byla spousta hlíny, já jsem se v ní pořád vrtala, udělala pár prvních věciček a zjistila jsem, že je to materiál, který mě baví,“ vypráví Zdeňka Klanicová.

To byl zásadní krok k tomu, aby se vyučila hrnčířkou. Studovala na Střední škole uměleckořemeslné v Praze a své vzdělávání dovršila u profesora Vladimíra Preclíka v ateliéru sochařství na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.

Na své profesní začátky, kdy měla v ateliéru vlastní hrnčířskou dílnu, moc ráda vzpomíná. „To byla krásná doba, začínala jsem jako keramička, milovala jsem práci na hrnčířském kruhu. Byla 90. léta, zájem byl velký, galerie rostly jako houby po dešti. Nejvíc mě bavilo dělat volné plastiky.“

Láska k přírodě

Na výstavě ve Schrott gallery, jejíž slavnostní ukončení výstavy se bude konat 21. října v 18 hodin, jsou k vidění velkoformátové obrazy zvířat nebo krajiny. Láska k přírodě se jejím dílem prolíná od samých začátků. „Zvířata, krajinu a ostatní přírodní motivy miluji, nutně kolem sebe potřebuji přírodu i v životě, proto mám zahradu. Ráda se dívám na zvířata, to vyžaduje dlouhé pozorování a pak vždy udělám konkrétní zvíře v mnoha verzích,“ nechává nahlédnout do způsoby tvorby.

„Ve zvířatech je upřímnost. V zoologické zahradě jsem se skicákem proseděla hodiny. Ať se podívám na cokoliv, vždycky přemýšlím, jak bych to kreslila.”

I když jsou díla Zdeňky Klanicové ve sbírkách v různých zemích světa, kde se jí dostalo ocenění, sama sebe za „hotovou“ umělkyni nepovažuje. „Učím se celý život, abych fungovala dobře jako nástroj, abych dokázala ztvárnit přesně to, co chci. Nejvíc mě baví sledovat vznik díla.“

Z jakých neobvyklých materiálů Zdeňka Klanicová tvořila umělecká díla? A proč její obrazy nemají názvy? Poslechněte si více v rozhovoru s Janou Kobylinskou.

autor: Jana Kobylinská | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio