Mladí by v tvorbě zasloužili víc prostoru, Finům se to v televizi povedlo, myslí si šéfka festivalu Serial Killer

19. září 2023

Hostem pořadu Den na Moravě je Kamila Zlatušková, ředitelka brněnského Televizního institutu a taky zakladatelka festivalu seriálů Serial Killer. Přehlídka, která začíná 19. září, se zaměřuje na tvorbu střední a východní Evropy. Šestý ročník se odehraje v brněnských divadlech a klubech a také v sídle institutu v Dominikánské ulici.

Premiéru bude mít  na festivalu komedie televize Prima Banáni, remake belgické černé komedie Smysl pro tumor natočený pro Českou televizi, nebo lidé zhlédnou webseriál #annaismissing, který se zabývá tématem kyberšikany podobně jako dílo #martyisdead – to vyhrálo jeden z ročníků festivalu a poté získalo i mezinárodní cenu Emmy. Letošní ročník festivalu se zaměří na Finsko a specifický bude i v tom, že musel krátce před konáním hledat azyl.

Šestý ročník festivalu Serial Killer začíná v Brně 19. září, skončí v neděli 24. září 2023. Diváci si na něm vyberou mezi skoro čtyřiceti seriály především z Evropy. Zvláštní sekce je letos věnovaná Finsku. Na festivalu bude několik světových premiér, zúčastní se ho desítky zahraničních televizních profesionálů.

Začněme aktuálním problémem, který jste museli řešit několik týdnů před startem festivalu. Kvůli špatné statice je zavřené Univerzitní kino Scala a Divadlo Bolka Polívky. To byla vaše dvě tradiční působiště, přišli jste kvůli tomu najednou o asi 800 sedaček. Podařilo se vám najít adekvátní náhradu?

Čtěte také

Snažím se z toho, že je Scala zavřená, nehroutit a chci být optimistická, i když je to složité. Měli jsme už nějaké náhradní varianty vymyšlené na jaře, když se objevily první zprávy o špatném stavu budov. Takže těch náhrad bude vícero. Slavnostní zahájení například chystáme v Cabaretu des Péchés, budeme taky v novém málem kinosále v prostorách Televizního institutu, který se zrovna dokončuje, ale hlavně je tady i velký prostor v klubu První patro, což je od našeho institutu vzdálené doslova pár metrů přes zeď.

A pochopitelně budeme i v našem oblíbeném Divadle na Orlí, které letos vytěžíme mnohonásobně víc než v minulých letech. Tam se nám moc líbí, protože je to opravdu moderní brněnské divadlo a hlavně má bezbariérový přístup.

Každý ročník festivalu se zaměřuje na tvorbu jedné z evropských zemí, dřív to bylo třeba Dánsko nebo Velká Británie. Letos jste si vybrali Finsko. O vás je známo, že milujete saunování, a tak mě napadá, jestli budete nějaké seriály promítat v sauně.

Nachystali jsme ještě před začátkem festivalu takový předvoj, seriálově stylizované saunové ceremoniály v saunách u Brněnské přehrady. Když jsme to říkali našim finským kolegům, byli z toho nápadu nadšení, ale pro audio i video jsme museli vybrat něco kratšího, protože promítat nějaké klasické čtyřicetiminutové epizody, to by asi nebylo úplně dobré pro zdraví.

Čtěte také

Troufnu si tvrdit, že běžný divák si pod spojením finský televizní seriál nejspíš představí hlavně animované pohádkové Mumínky, bílé pohádkové postavy co vypadají jako hroši. Jaké finské pořady na festivalu představíte?

Já se domnívám, že s Finskem nás spojuje velké množství věcí a velké množství témat a jeden z těch velkých spojníků vnímám, že je humor. A to zejména černý humor. Finsko je tradičně vyhlašováno jako jedna z nejšťastnějších zemí na světě podle nějakých ukazatelů a zároveň oni sami o sobě tvrdí, že jsou nejdepresivnější zemí na světě. Ten černý humor se tam promítá a já mám třeba velkou radost, že tady například uvedeme finský seriál Bojovníci z Úřadu práce, což je satirický horor a už ten titul mluví sám za sebe. Takže to rozhodně bude zábava takzvaně na hraně.

V čem se může česká tvorba inspirovat v té finské? Je to právě v tom černém humoru?

Čtěte také

Rozhodně se česká tvorba může inspirovat tím, jak Finové oslovili nejmladší publikum. Rozhodli se, že ho nepřenechají youtuberům, ale že se opravdu kompletně vynasnaží, aby nabízeli témata a zpracovávali je natolik kvalitně, aby mladá generace byla takzvaně s nimi a zároveň, aby i starší diváci měli chuť se na ty seriály a vůbec na ty televizní pořady koukat. V tomhle jsou Finové naprosto unikátní a hlavně začali spolupracovat i s velmi mladými tvůrci. Zkrátka se nebáli jít i do nevyzkoušených tváří a témat.

Diváci festivalu si budou vybírat mezi skoro čtyřiceti seriály různých žánrů. Jaké nároky máte na díla, která posíláte do hlavní soutěže? A připomenu, že se v ní letos utká šest seriálů z Polska, Rumunska, Litvy, Ukrajiny, Slovenska a Česka.

Pro nás je důležité, abychom je posuzovali i z perspektivy případného zájmu ze západní Evropy a případné zpětné vazby, právě proto jsou porotci naší soutěže profesionálové z televizí a televizních škol a televizních festivalů právě ze západní Evropy.

Čtěte také

Naše nároky jsou jednoduché: chceme, aby to bylo původní dílo, aby splňovalo základní kritéria, co se týká kvality, ale nejdůležitější je, aby se tvůrci nebáli oslovovat publikum i mimo to své lokální. Je zvláštní, jak se tady u nás daří překonávat ty psychologické bariéry, kdy si velmi často tvůrci myslí, a podle mě zbytečně skromně, že je téma, které v seriálu přináší, příliš lokální a nemůže oslovit publikum po celém světě. Připomenu seriál o Slobodanu Miloševičovi, která tady před dvěma lety vyhrál a získal poté vysílací práva po celém světě. Ten zájem o tohle téma i v souvislosti s tím, co se děje na Ukrajině, byl obrovský.

Vítězové soutěží brněnského festivalu se pak představují, respektive promítají na německém Berlinale. Daří se jim odtamtud pak překročit hranice i někam dál do jiných zemí?

Nejenom Berlinale, ale máme taky spolupráci s festivalem Serien Kemp, to je takový seriálový tábor, ale spolupracujeme i s francouzskými festivaly anebo se skandinávskými vysílateli. Čili pro nás vlastně tím posledním festivalovým dnem v Brně teprve začíná naše práce. Bereme si ty tituly z naší soutěže, které potom celoročně propagujeme po celé Evropě.

Vypůjčím si jednu větu, která na festivalu jednou padla, a to, že Brno je trampolínou z východu na západ…

Ano, ta věta tu padla a řekla ji právě kolegyně, která v tuto chvíli pracuje v Amsterdamu pro Netflix. Myslím si, že ta cesta je tady otevřená velmi doširoka. Přicházejí další a další vysílatelé, přicházejí další a další distributoři, nové platformy. Letos vlastně na festivalu po Netflixu a HBO vítáme i SkyShowtime a Canal+, což jsou další nové platformy na našem trhu. Čili pro producenty a autory „nikdy nebylo líp“ než teď. Já se zároveň vydám do Ameriky na jedno prestižní stipendium a už teď odtamtud slýchám, že nikdy nebyl lepší čas nabízet na západě tvorbu z východní Evropy.  

Ačkoliv pořád je těžké vytvořit námět, který opravdu splňuje všechny naše požadavky. A zároveň pozoruji, že sebedůvěra v to, jestli ten nápad je nebo není dobrý, je pořád velké téma. Takže ty dobré nápady možná stále zůstávají v šuplících. Ale to je právě i na těch televizích, aby i ony samy více kutaly a hledaly a trošku možná i změnily síto, kterým tady tento český producentský rybník prosívají.

Serial Killer, TV days

Českou a slovenskou tvorbu letos bude prezentovat pět seriálů. Jsou to díla, která vznikla pro Českou televizi, HBO a SkyShowtime, Novu, respektive její platformu Voyo, a vůbec poprvé taky seriál televize Prima. Takhle pestré to v předchozích ročnících festivalu nebylo. Znamená to, že se česká tvorba zlepšuje?

Pestrou nabídku jsme měli vždycky, ale vždycky byl problém hledat ty výrazné tituly. A to samozřejmě nejen u nás, ale v celé východní Evropě. Ta obrovská propast, která tam dřív byla, se začíná rychle zmenšovat a mám z toho pochopitelně obrovskou radost. A z těch titulů, které tady uvedeme, tak velká část z nich jsou komedie, což je mimořádně dobrá zpráva. Protože Serial Killer i s tím svým názvem vznikl jako takový rýpanec do faktu, že drtivá většina seriálů, které se u nás uváděly nebo produkovaly, tak byly detektivky. A to samozřejmě není nic proti kvalitním detektivkám. Ale je radost, že teda nacházíme i cestu k tomu humoru.

Co se týče novinky z produkce Primy, tak uvedeme jejich novou komedii Banáni o tom, co se stane, když se v jednom supermarketu najde bílý prášek mezi krabicemi s banánem. Naše dramaturgyně Táňa Zabloudilová o tom řekla, že to bude nová česká seriálová klasika.

Festival od začátku bojuje s jedním předsudkem, kvůli kterému lidé nechtějí do těch kin na promítání přijít, protože říkají: „My ale uvidíme jenom dva díly toho seriálu. A kde já si pak ten zbytek třeba estonského seriálu pustím?“ Jak se vám tedy daří dostávat pořady tady uváděné do české distribuce, aby je diváci mohli dokoukat?

Čtěte také

Trpělivost přináší nejen růže, ale v tomto případě i dokoukávání seriálů. V tomto si troufnu říct, že bude letošní ročník zlomový, protože už jednáme s několika platformami opravdu o významném nákupu všech těch titulů. A dokonce, což ještě nemůžu úplně prozradit, nám byl nabídnut celý programový kanál Serial Killer, který bychom editovali. Dokonce už se domlouváme i na příští rok a věřím, že můj dlouhodobý sen se konečně stane realitou, že budeme ty nákupy seriálů jednat ještě před tím, než je uvedeme na festivalu. To znamená, že i ta doba čekání pro diváky, než se dojednají smlouvy a než se k seriálům opatří titulky, se zkrátí – a to radikálně. Dostaneme se s tím na úroveň jiných festivalů, jak to dělá právě Berlinale nebo kdokoliv jiný.

Na festivalu se uvedou slavnostně první dva díly a diváci potom čekají týden či dva na to, aby mohli dokoukat zbytek na různých platformách doma. Pochopitelně ovšem s úplně jiným zážitkem, protože koukat na seriál v kině a potom o něm diskutovat společně s tvůrci, to je úplně jiná liga zážitku. A snad neprozradím moc, když řeknu, že dramaturgyně Táňa Zabloudilová dostala nabídku podílet se na programu v České televizi, takže i v tomto ohledu se ty věci můžou posunout.

Vy kromě festivalu od loňska šéfujete také Televiznímu institutu, v jehož prostorách zrovna sedíme, a kde se učí noví televizní profesionálové. Máte tu celkem tři vzdělávací programy ve spolupráci se soukromými vysílateli. Splňuje to vaše očekávání?

Čtěte také

Nápad na Televizní institut se narodil v zásadě ve stejnou dobu jako nápad dělat televizní festival Serial Killer. Pokud opravdu chceme měnit, nebo spíš pomáhat ke změně v tom televizním prostoru, tak vzdělávání a inspirační workshopy jsou jedna z těch důležitých cest. Festival je výkladní skříň, která ale trvá jen pár dní v roce. Kdežto Televizní institut je celoroční aktivita.

Jako první začal loni váš program se skupinou CME…

Ano, v tuto chvíli máme tři programy. Jeden z nich je CME Content Academy, což je v překladu program v televizi Nova, Markíza a Voyo. To je dvouletý kurz pro budoucí producenty a tvůrce. Máme za sebou první rok a máme mimořádně pozitivní ohlasy. Naši studenti, kterých máme teď 23, už se teď pohybují i v praxi. Druhý program, který tu máme, je pro televizi Prima, jmenuje se Primary Inspiration a tam vybíráme a nabízíme skvělé zahraniční profesionály, kteří mohou přinášet zaměstnancům a tvůrcům Primy zase úplně nové pohledy na jejich pořady.

A třetí program máte s Netflixem, jmenuje se Let’s Goal Girls.

Čtěte také

Ten má motivovat mladé ženy nebo dívky, které jsou ve věku, kdy zvažují svou budoucí kariéru a přihlášky na vysoké školy. My jim s dalšími českými a slovenskými profesionálkami vyprávíme na školách příběhy, jak jsme se samy dostaly k oboru. Myslím, že se nám daří lámat ty představy o tom, že za prvé tento obor vlastně není skutečná práce, ale zábava. Tímhle předsudkem hodně trpí rodiče. A druhá představa je, že je to dáno jenom nějakým vyvoleným osvíceným lidem, kteří velmi často pochází z filmařských rodin. To je samozřejmě nesmysl. Snad se nám to podařilo nabourat a musím říct, že už právě jedna absolventka z tohoto programu patří mezi nově přijaté studenty naší akademie. Čili se nám to nádherně propojuje a moc se na ni těším, protože z přijímaček vyplynulo, že nejen já, ale i celá komise ji považuje za jednu z nejtalentovanějších lidí, kteří se k nám hlásí. A dlužno říct, že předtím, než jsme na tu její školu s motivačním programem Netflixu přišli, tak o té kariéře vůbec neuvažovala.

Serial Killer je zpátky v Brně!

Všechno je to postavené na tom, že evropští profesionálové, které dokážete přitáhnout do Brna na festival, pak přijíždí i do institutu přednášet o tom, jak se dělá televize u nich. A jak by, tedy z vašeho pohledu, bylo ideální, aby se televize dělala v Česku nebo na Slovensku. Říkáte, že je to slibné. Takže se diváci můžou brzy těšit na nějaká nová neotřelá nebo svěží díla, která vznikla právě v Brně?

Musím zdůraznit,  že tohle, co tu děláme, není zpravodajství, kdy se ráno na poradě řekne, co se zpracuje, a večer je hotová reportáž. Tohle je dlouhodobý proces, setrvačnost je mnohem delší. Ale troufám si tvrdit, že když se ten proces nastartuje, tak už je skoro neodvratitelný. Čili ano, jsem přesvědčená, že tohle (doufám) nastartuje i takovou řekněme generační tlakovou vlnu, která zároveň pomůže i těm stávajícím profesionálům.

Čtěte také

Ale pozor, tohle není žádný boj mezi mladými a zasloužilými. Ostatně i ten věkový rozdíl mezi našimi studenty je poměrně velký – i dvacetiletý. Máme studenta, kterému je 40 let a máme studentku, které je 18. Pro nás jsou tyhle věci podstatné ve smyslu, že každý má šanci vymyslet skvělý námět a nápad, ale samozřejmě ne každý má schopnosti dovést to k realizaci.

Zkráceně: Určitě se diváci můžou těšit – ne dnes, zítra ani pozítří, ale troufám si tvrdit, že do roka a do dne už by nějaké konkrétní výsledky být mohly. Studenty teď čeká v našem hlavním programu na festivalu první prezentace jejich námětů před celou komisí, takzvané klauzury. A jsem na to velmi zvědavá a zároveň mě těší, že právě všichni ti generální ředitelé, profesionálové a decision makeři (lidé, kteří dělají ta rozhodnutí), kteří k nám jezdí, tak ty náměty reflektují. Co je ale úplně nejdůležitější, a to naším hlavním plánem zůstává, je vytvořit bakalářský obor právě se všemi těmi nejlepšími českými i zahraničními televizními profesionály. A na té akreditaci v těchto dnech pracujeme a věřím, že se už brzy dozvíte víc.

Co myslíte, že teď českým televizím nejvíc chybí? Co sama byste v nich vy sama ráda viděla?

Když to mám zkrátit a zjednodušit, tak právě to zacílení na mladého diváka nebo na mladé diváky, kteří zároveň už tu svou programovou nabídku mají zcela přirozeně rozšířenou o ty kvalitní zahraniční tituly. Myslím si, že tahle ambice je oslovit, to bych si moc přála – aby tady bylo něco samozřejmého, abychom na to nerezignovali. Abychom si neřekli, že to tak prostě je a je to zbytečné, protože oni budou koukat na Netflix a ne na nás.

Když se vrátím k těm Finům, tak oni si právě uvědomili, že ta původní finská tvorba ve finštině je něco, co ti velcí globální streameři jejich mladému publiku nikdy nenabídnou. Začali s tím vlastně už před 10 lety, soustředit na veškeré své síly. Letos jsme v institutu dělali přednášku pro komerční televize se zástupci YLE (veřejnoprávní finská televize), kteří mluvili o tom, jak se jim skvěle podařilo udělat Areenu, což je jejich internetová platforma – představte si to něco jako iVysílání v netflixovém podání. Mluvili o tom, jakým způsobem oslovovali mladé publikum, jak vytvářeli náměty a právě to se jim zdařilo. Dlužno říct, že my jsme v tomhle směru mírně zpoždění, ale o to víc a intenzivněji bychom se tou akcelerací měli zabývat.

Jak a kde můžete poslouchat pořad Host Dne na Moravě?

Živě v rádiu od pondělí do čtvrtka v 17:30, ale i zpětně na internetu. Všechny díly jsou jako podcast ke stažení. Najdete ho na webu Českého rozhlasu Brno, na audioportálu mujRozhlas, který si můžete nainstalovat i jako aplikaci, a také ve všech podcastových aplikacích.

autor: Tomáš Kremr
Spustit audio

Související