Miroslav Balaštík: Čte ještě někdo poezii?

24. duben 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Miroslav Balaštík

„Zeptáte-li se dnes studentů literatury, jestli čtou poezii, přihlásí se z třicetihlavého semináře jeden. Máte-li štěstí na zvlášť chytrou skupinu, tak dva,“ říká šéfredaktor brněnského Hosta a odborný asistent na Ústavu české literatury a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Miroslav Balaštík.

Nejde však jen o to, co se čte anebo nečte mezi studenty. Balaštík vysvětluje:

„Nechci žehrat na úroveň dnešních studentů. Ti jsou jen viditelným příznakem obecnějšího jevu…. Podíváte-li se dnes do literárních časopisů, zjistíte, že recenze na básnické sbírky píší už téměř výhradně básníci. Kritici, kteří se kdysi zabývali poezií, jako Jiří Trávníček, Petr A. Bílek či Martin Putna (mě samotného nevyjímaje) se už dávno věnují próze, literární vědě nebo literatuře faktu.“

„Přistihuji se, že mne oslovují verše básníků, které osobně dobře znám. Verše autorů, jako je Petr Hruška, Martin Stöhr, Bogdan Trojak, Vít Slíva a několik dalších. Ale přiznám se, že je nečtu jako poezii, ale spíše jako osobní vzkaz, zprávu a rozpravu o světě, který s nimi sdílím, kterému rozumím a kde jsem doma.“

Poezie je podle Balaštíka magickým rituálem, který má moc na svět bezprostředně působit a proměňovat ho. Pro básníky také představuje společný jazyk, „řeč zasvěcených“. Četba poezie jiných básníků je pro ně inspirací a její tvorba gestem sdílení a uchovávání společného jazyka. Není však pro ostatní – pro čtenáře – už dávno jazykem mrtvým, který neovládají a kterému nerozumí?

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová