Literární výročí: Josef Souchop

Josef Souchop
Josef Souchop
V závěru Zelného rynku chceme blahopřát Josefu Souchopovi k 70. narozeninám, které slaví 27. května. I on byl jedním z brněnských rozhlasových tvůrců – a to na přelomu 70. a 80. let.

Jeho otec byl hostinský, matka – jak vím z vlastní zkušenosti – fortelná masérka. Josef Souchop vystudoval na brněnské filozofické fakultě filozofii a češtinu. V letech 1968-72 byl redaktorem brněnské redakce Lidové demokracie a poté, do roku 1977, technickým redaktorem Svobodného slova.

Od podzimu 1977 byl redaktorem, později dramaturgem literárně-dramatické redakce Československého rozhlasu v Brně. V Československé (resp. České) televizi Brno pracoval od roku 1983, postupně jako redaktor a vedoucí redakce publicistiky a dokumentaristiky a od roku 1990 jako vedoucí tvůrčí skupiny literárních a dramatických pořadů. Od roku 2007 je v důchodu.

Své první povídky uvedl Josef Souchop v divadélku Kuráž, působícím při brněnské lékařské fakultě. V roce 1969 úzce spolupracoval se vznikající Husou na provázku. Spolupráce s divadlem vyvrcholila uvedením Souchopovy dramatické prvotiny Můj rozkaz zní. Uvedení druhé hry Sexyologické symposium (napsané v roce 1973 s Milošem Pospíšilem) bylo před premiérou zakázáno a Souchop se v následujících letech věnoval tvorbě pro televizi a próze. Epizodami Veronika a Případ Anděla se například podílel na televizním seriálu Detektiv Martin Tomsa, jako dramaturg, posléze vedoucí projektu a scenárista spolupracoval na seriálu Četnické humoresky.

Je autorem scénářů k televizním adaptacím próz Jana Zábrany a Josefa Škvoreckého, F. M. Dostojevského, Jaroslava Durycha a dramatu Viktora Dyka Posel. Jako dramaturg se podílel na několika filmech: Dvojrole, Podzimní návrat, Rok ďábla a seriál Černí baroni. – V roce 1996 mu Nadace Českého literárního fondu udělila Cenu křepelek za literární dokumenty o zakázaných nebo vězněných spisovatelích a básnících.

Jeho prozaickou prvotinou byla Poslední láska na jadranské pobřeží. Počínaje románem o psaní románu Hluboko nahoře se vyhranil jako autor nonkonformních a hravých textů. Próza Laskavý nezájem pracujíce s postupy sci-fi a varuje před poruchami v mezilidské komunikaci a jednostrannou technokratizací společnosti. Poláčkovsky laděná próza Hodiny výchovy aneb Pošli ještě slova vypráví o autorově dětství.