Kulturní výročí: Lubomír Černík

Lubomír Černík se narodil před devadesáti lety - 9. října 1924. Jeho otcem byl hudební skladatel a folklorista Josef Černík, sběratel písní moravských Kopaničářů. Syn Lubomír šel v jeho stopách jen částečně - stal se hercem, konferenciérem, dramatikem, dramaturgem a spisovatelem.

Po válečných letech na brněnském reálném gymnáziu a totálním nasazení ve zbrojním průmyslu začal po roce 1945 studovat na Janáčkově akademii múzických umění, obor herectví a režie. V prvním poválečném roce uvedl se skladatelem Sašou Reznikovem a budoucím režisérem Vladimírem Sísem protinacistickou satiru Haló, volá země v tehdejším mládežnickém divadle Směr.

JAMU absolvoval v roce 1950 a po krátkých angažmá v Horáckém a Těšínském divadle nastupuje v Brně do divadla Julia Fučíka, kde hraje titulní roli v satirické hře Byl Filip Filípek, nebo nebyl? Jeho hvězdný okamžik však přichází až v roce 1959... Černík se stává jedním ze zakládajících členů satirického divadla Večerní Brno. Nezačíná zde však jako herec, ale coby dramaturg, spoluautor skečů i celých her. Jmenujme alespoň Revolver a polibky z roku 1961 a Akci H z roku 1963, kterou napsal se souputníkem Vladimírem Fuxem. Jeho komický a především parodický talent však nezůstane nevyužit, a tak vystupuje i jako herec. Komické role získává v Hamletovi IV., či v Uhdeho Králi Vávrovi. Vedle všech těchto činností stačí ještě konferovat koncerty Orchestru Gustava Broma a psát písňové texty. Výraznou polohu našel Černík také na estrádních pódiích, na nichž bravurně využíval svých schopností parodie.

Umělecké úspěchy jsou však těžce vykoupeny: Lubomír Černík nachází zálibu v alkoholu, který mu pomáhal překonat stres již ve válečných letech a v době vrcholného pracovního nasazení jeho závislost kulminuje. Tyto své zkušenosti se mu později podaří přetavit do pozoruhodného a otevřeného románu "Chobotnice", který však vyšel až po jeho smrti.

Lubomír Černík zemřel jen týden před svými 54. narozeninami. Zůstaly po něm desítky písňových textů, několik zvukových záznamů jeho divadelních a estrádních vystoupení, ironický rozhovor ve sborníku Kabaret Večerní Brno, texty divadelních her a skečů a jen několik filmových rolí: doktor Petera ve Znamení raka z roku 1965, květinář Kabát ve snímku Den pro mou lásku a policejní rada v pohádce Deváté srdce - vše v režii Juraje Herze. Dnes je v podstatě zapomenut. Pro lidskou spravedlnost je však nutno říci, že neprávem.