Když člověk přestane zpívat, znejistí. V romských písních je smutek, bolest, ale i radost, myslí si Ida Kelarová

Čerstvá držitelka vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti kultury, výchovy a školství, založila pěvecký sbor Čhavorenge (v překladu ‚dětem‘), ve kterém se věnuje romským dětem a mládeži.

Čtěte také

Děti motivuji hudbou. Romské děti sboru Čhavorenge na sobě musí pracovat, popisuje Ida Kelarová

„Každý den na tatínka myslím, mám ho v srdci,“ vyznává se ze silného citového pouta Kelarová. Právě on ji přivedl ke hře na klavír i violoncello. „Byl to můj největší posluchač a byl svědkem toho, jak se zdokonaluju,“ vzpomíná.

K samotnému zpěvu se dostala až v Anglii, kam emigrovala. „První koncert byl zlomový, byl po smrti táty a já šla ke klavíru poprvé v životě sama. Romské písně jsou emotivní a dnes už je lektorka zpěvu používá pro otevření hlasu účastníků kurzů. „V romských písních je nejen smutek, ale i bolest a radost,“ doplňuje Kelarová.

Romským dětem se Ida Kelarová věnuje už 30 let. „Romské děti by potřebovaly více vzdělání a ty neromské zase víc emocí. A tyhle dva světy spojuju,“ vysvětluje pedagožka.

Jaké pro ni bylo přebírat ocenění z rukou prezidenta? Jak motivuje romské děti a mládež ke zpěvu? Čím začínají setkání zájemců o zpěv, které s úspěchem organizuje už desítky let? A poslouchá své vlastní písně? Dozvíte se v Apetýtu!