„Je to zvláštní román.“ Člověk a jeho obraz jako hlavní téma Kunderovy Nesmrtelnosti

Nesmrtelnost je šestým románem Milana Kundery (dokončen 1988, francouzské vydání 1990, česky 1993) a zároveň posledním, jenž byl napsán česky. Další čtyři romány mají už jen francouzský rukopis. Nesmrtelnost je také prvním Kunderovým románem, v němž česká témata nemají dějotvornou roli. V pravém smyslu slova je to francouzský, chcete-li světový román. Philippe Sollers tvrdí, že je to autorovo vrcholné dílo, Sylvie Richterová mluví o nejkrásnějším Kunderově románu, další, že jde o autorův nejosobnější román. V létě 1992 komentoval autor román následovně: „Jedno z hlavních témat celého románu je člověk a jeho obraz. Všichni si o vás dělají určitý obraz, ale ten, jak sami víte, se vám nikdy nepodobá a vy jste nuceni tu nepodobnost celý život nést. A nejen celý život, ale dokonce i po smrti – a to je právě ta nesmrtelnost, o které mluví Nesmrtelnost.“

Lukáš Hlavica při natáčení Nesmrtelnosti.|foto: Tomáš Vodňanský

Tvarově je Nesmrtelnost zvláštní román – autor v něm pokračuje ve snaze, která se poprvé projevila v Knize smíchu a zapomnění: totiž v osamostatňování dějových epizod a dvou zdánlivě disparátních příběhů, které propojuje v jeden celek jemným předivem motivů, úvahami a meditacemi. Dokonce vstupuje do románu jako jedna z postav, která v pátém dílu románu svou tvůrčí metodu vysvětluje románovému profesoru Avenariovi, když se ptá, o čem autor teď vlastně píše:

„To se nedá vyprávět. (…) Nová doba se vrhá na všechno, co bylo kdy napsáno, aby to proměnila ve filmy, televizní vysílání nebo kreslené obrázky. (…) Podstatné na románu je právě jen to, co se nedá říci jinak než románem, v každé adaptaci zůstane jenom to nepodstatné. Chce-li blázen, který ještě dnes píše, chránit své romány, musí je napsat tak, aby se nedaly adaptovat, jinými slovy, aby se nedaly vyprávět.“

Aleš Vrzák při natáčení Nesmrtelnosti|foto: Tomáš Vodňanský

To je také důvod, proč jde v četbě Nesmrtelnosti na Vltavě o monumentální podnik – autor totiž nepovoluje žádné zásahy do svých próz – chrání tak jejich nenahraditelné románové poznání. Pro stanici to znamenalo přijmout, že se román nebude přizpůsobovat vysílacímu schématu, ale právě naopak. Je to odvážné rozhodnutí a věřím, že se Vltavě a jejím posluchačům vyplatí. Kromě generálního tématu vztahu člověka a obrazu a definicí smyslu románu jakožto zvláštního druhu poznání, jsou v Nesmrtelnost naznačena i další témata, která se stanou náměty autorových francouzských románů: Pomalost, Totožnost a Nevědomost. Poslední z nich Slavnost bezvýznamnosti, je téměř ironickou tečkou za celým prozaickým dílem.

V jakých rukou je svět? Odpovědí jsou imagologové

Nejsme-li, resp. nejsou-li naše tváře obrazy nás samých, ztrácíme jistotu své totožnosti. Může nás zachránit realita, ale tu poznáváme už jen prostřednictvím zástupných znaků. Odtud plyne další zásadní otázka románu: V jakých rukou je tedy svět? V rukou politiků? Ne. Ideologů? To teprve ne. Tak kdo nás to ovládá a řídí? Odpověď Nesmrtelnosti zní – imagologové. Slovo samo je odvozeno z pojmu imago – obraz a imagologové jsou ti, kdo na základě průzkumů veřejného mínění vytvářejí falešné obrazy pravdy a světa. Spolupracovat s imagology znamená stát se „duchaplnými spojenci svých vlastních hrobníků“. Přitom – kromě vlastní autentické zkušenosti – nemáme možnost se jejich působení vyhnout. Svět tak pozbývá smyslu a vše se točí v bludném kruhu sezónních témat a pseudoproblémů…

Nenápadný interpret

Není tak dlouho, co jsem se na tomto místě zabýval audioknihou Kunderovy Nesnesitelné lehkosti bytí, kterou v režii Aleše Vrzáka čte Jiří Bartoška. V podání Lukáše Hlavici je Nesmrtelnost zcela kontrastním snímkem. Lapidárně řečeno: V prvním případě jsme svědky, jak dominantní Jiří Bartoška čte Kunderův román. V Nesmrtelnosti Aleš Vrzák s Lukášem Hlavicou natočili román Milana Kundery tak, aby dominantně vyniklo románové poznání; přesný a textu pokorně sloužící Hlavica je tu „až na druhém“ místě. Interpret podává nenápadný, ale obrovský výkon. Cíleně ustupuje do pozadí, aby do popředí vysunul text a jeho význam. V tom si jeho a Vrzákův snímek zaslouží poklonu.