Jan Marius Tomeš: Jen za zrakem, sny a záclonami

Básník, kunsthistorik a překladatel Jan Marius Tomeš se narodil v září 1913 v Olomouci. Po studiích dějin umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy pracoval během 50. let v oddělení moderního umění pražské Národní galerie. Od roku 1959 přednášel dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Žil v Praze a v Kunštátě, kde strávil dětství. Zemřel v srpnu roku 2010.

Město, kde jsem studoval, vidím dnes z úhlu opravdu historického. Brno 30. let. Brno Mahenovo, jehož fascinující přednášku o velké generaci jsem slyšel v setmělé posluchárně uměleckoprůmyslového muzea. Brno, kde vtiskli svoje stopy Jaroslav Seifert a František Halas, kde žil básník Pokorného zrání Antonín Trýb. Brno knihomilů Arno Sáňky a Mojmíra Helceleta… Brno, město skvělé novodobé architektury, dvou soupeřících uměleckých spolků, z nichž jsme brzy dali přednost Skupině výtvarných umělců, v jejíž výstavní síni jsem viděl výstavu Josefa Šímy, která znamenala oslnění.
Jan Marius Tomeš: Mezi generacemi, 1996

Je autorem četných monografií českých a zahraničních umělců, překladatelem Baudelaira, Mallarméa, Nervala, Renaudové, souboru statí o literatuře a výtvarném umění Slovo a tvar.

Debutoval za války sbírkou Klubko Ariadnino, roku 1947 svou lyrickou tvorbu shrnul do svazku Ruby. Až v 60. letech vydal bibliofilsky několik delších skladeb Staré zahrady, ve stejnojmenném souboru z roku 1996 otiskl svou dosavadní poezii, včetně veršů do sbírek nezařazených.

V Zelném rynku představujeme Tomešovu komorní lyriku, zejména uzavřenou sonetovou formu, šťastné dědictví Mallarméa a jeho touhy učinit poezii nepopisnou, přiblížit ji hudbě. Nacházíme v ní souvislosti s Holanovými hermetickými básněmi přelomu 30. a 40. let, možná souzvuk s básnickými záměry Josefa Palivce. Pomocí přísného tvaru Tomeš neustále váží slova a možnosti řeči, byť končící často v nerozšifrovatelném tichu. Neodrazen tímto omezením nahlíží za cíp událostí v touze zahlédnout a případně plasticky ztvárnit prchavost a proměnlivost věcí a dějů.  Navzdory varování před nevýslovnem prožijeme s autorem chvíle nalezené krásy – ukrývající se nejen v evokovaných zahradách, jejichž jemné tajemství provází celé Tomešovo literární dílo.