Horníci měli na sobě jen helmu. Když chtěl být chlap hodně oblečený, vzal si trenýrky, vzpomíná důlní lékař
František Ševčík pracoval jako důlní lékař devět let a za tu dobu zažil řadu náročných zásahů přímo pod zemí. Jak byla v dolech zajištěna bezpečnost a lékařská péče?
„Pokud jsme šli do akce, kde byl zápar nebo oheň, a hrozilo nebezpeční výbuchu, tak by se nebál jenom blázen. Ale v té chvíli máte tolik adrenalinu v krvi, že jedete na automat a nic si nepřipouštíte. Prostě chcete toho člověka zachránit,“ vzpomíná na těžké chvíle bývalý důlní lékař a záchranář František Ševčík, který od roku 1983 pečoval o horníky na dolech Jindřich II a Antonín v rosicko-oslavanském uhelném revíru. Právě ze zbýšovského dolu Antonín vyjel před 30 lety, 18. února roku 1992, poslední vozík vytěženého černého uhlí a skončila tak více než dvousetletá historie těžby v tamních uhelných dolech.
Čtěte také
Ševčík pravidelně fáral do šachty a téměř 1 500 metrů pod zemí kontroloval bezpečnost práce a hygienu, ošetřoval zranění, ale především zasahoval u havárií, které se v dolech stávaly. I za normálního chodu byla práce v dolech pro horníky velice náročná, rubali v teplotě mezi 30 a 35 stupni Celsia. Podle toho vypadalo jejich vybavení na pracovišti. „Horníci měli na sobě jen helmu. Jinak pracovali nazí. Měli opasek se svítilnou, někteří rukavice, holínky, a když chtěl být chlap hodně oblečený, vzal si trenýrky,“ vysvětluje doktor Ševčík.
Pokud máte i vy vzpomínky související s hornictvím v Rosicko-oslavanském uhelném revíru, podělte se o ně. Pište na adresu vzpominky@mikroregionkahan.cz.
Několikrát fáral k závalu. Měl mezi havíři vyškolené „sestry“ a společně tvořili kvalitní záchranářský tým. Nejhorší zásahy byly samozřejmě ty, při nichž se nepodařilo zavalené horníky zachránit. „Šli jsme dolů, kde došlo k průtrži uhlí a plynu. Ti lidi se v tom udusili. Když jsme se dostali až k zasypanému horníkovi, vyhrabali mu hlavu a snažili se ho oživit, to uhlí bylo prachové a sypalo se dál. Člověk tam byl po kolena zasypaný. To bylo opravdu velice náročné. Havíř tehdy nepřežil,“ popisuje doktor Ševčík a vzpomíná na obrovské nasazení a soudržnost, které mezi horníky panovaly.
Jaké nemoci nejčastěji trápily a trápí bývalé havíře, proč byli potkani v šachtě jejich kamarádi a čím si horníci umývali oči, aby se zbavili uhelného prachu? To se dozvíte v Apetýtu s Františkem Ševčíkem a Jarkou Eliášovou.
Související
-
„Uhlí bylo pro lidi černým kamenem, který hořel.“ S Petrem Kubinským o hornictví a havířích
Hostem Apetýtu byl Petr Kubinský, člen vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska, pro něhož je historie i současnost hornického cechu celoživotním koníčkem.
-
Dělníci začali rozebírat těžní věž dolu Jindřich II ve...
Nejhlubší důl v Rosicko-Oslavanské černouhelné pánvi přijde o svoji dominantu. Na těžní věž jámy Jindřich II se dnes vrhnou dělníci s těžkou technikou. Čtyřicet sed...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.