„Holky v hokejové kabině přináší smůlu,“ směje se hokejista Petr Hubáček

Už jako malé dítě pozoroval na hokejových trénincích svého tátu Petra a sport si časem zamiloval, že poté slavil coby levé křídlo nejeden úspěch doma, ale i ve světě. Dnes se věnuje práci komentátora hokejových zápasů. „Brusle jsem obul a poprvé se sklouznul na ledě ve svých třech čtyřech letech,“ vzpomíná v rozhovoru.

Jako malý sbíral puky v hledišti

Láska k hokeji se v rodině dědí z otce na syna – „táta hrával v 80. letech ligu, dva roky v Budějovicích, šest let v Brně a pro mě to byl ze začátku samozřejmě koníček.“ S tátou i bratrem si hráli doma v pokoji a omlácený nábytek na sebe nenechal dlouho čekat. „Ale maminka to brala sportovně, i když není z ryze sportovní rodiny,“ říká Hubáček.

„Nikdy jsem si neřekl, už mě hokej nebaví, už to nechci hrát. Samozřejmě jsou dobré, ale i horší období. Byly momenty, kdy se kariéra nevyvíjela podle mých představ, ale měl jsem naštěstí vždycky oporu v tátovi,“ přiznává Hubáček.

Nejlepších pět let ve Finsku

Při rekapitulaci své hokejové kariéry vybírá svá tři „nej“. HC Vítkovice, které ho dostaly do extraligového hokeje, působení v národním týmu na turnajích a angažmá ve Finsku. „Těch pět let ve Finsku mě potom ovlivnilo i po osobnostní stránce. Člověk poznal úplně jinou mentalitu lidí.“