„Holky v hokejové kabině přináší smůlu,“ směje se hokejista Petr Hubáček
Hokejista Petr Hubáček podědil svoji lásku ke sportu na ledě po svém otci. Jak vzpomíná na svou kariéru a kterého úspěchu si nejvíc váží?
Už jako malé dítě pozoroval na hokejových trénincích svého tátu Petra a sport si časem zamiloval, že poté slavil coby levé křídlo nejeden úspěch doma, ale i ve světě. Dnes se věnuje práci komentátora hokejových zápasů. „Brusle jsem obul a poprvé se sklouznul na ledě ve svých třech čtyřech letech,“ vzpomíná v rozhovoru.
Jako malý sbíral puky v hledišti
Láska k hokeji se v rodině dědí z otce na syna – „táta hrával v 80. letech ligu, dva roky v Budějovicích, šest let v Brně a pro mě to byl ze začátku samozřejmě koníček.“ S tátou i bratrem si hráli doma v pokoji a omlácený nábytek na sebe nenechal dlouho čekat. „Ale maminka to brala sportovně, i když není z ryze sportovní rodiny,“ říká Hubáček.
„Nikdy jsem si neřekl, už mě hokej nebaví, už to nechci hrát. Samozřejmě jsou dobré, ale i horší období. Byly momenty, kdy se kariéra nevyvíjela podle mých představ, ale měl jsem naštěstí vždycky oporu v tátovi,“ přiznává Hubáček.
Nejlepších pět let ve Finsku
Při rekapitulaci své hokejové kariéry vybírá svá tři „nej“. HC Vítkovice, které ho dostaly do extraligového hokeje, působení v národním týmu na turnajích a angažmá ve Finsku. „Těch pět let ve Finsku mě potom ovlivnilo i po osobnostní stránce. Člověk poznal úplně jinou mentalitu lidí.“
Která písnička hrála v kabině při Mistrovství světa 2010? A co se Petrovi Hubáčkovi líbí na Finsku, jeho obyvatelích a přístupu k životu? Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
