Galerie ženských osobností - Věra FERBASOVÁ
Její tvář je dodnes známá i posluchačům mladší generace díky filmům pro pamětníky, které nám ji připomínají a dokládají její jedinečný komediální talent. Ve 30. letech totiž patřila oprávněně k nejobsazovanějším, ale i k nejlépe placeným českým herečkám. Lidé ji milovali a důvěrně jí říkali "Ferbaska". Její ambice však původně vůbec nebyly herecké. Na hereckou dráhu ji přivedlo jedno šťastné setkání s Vlastou Burianem, když se ucházela o místo sekretářky v jeho divadle. Škoda jen, že po 2. světové válce na ni čeští filmaři jakoby zapomněli a obsazovali ji jen výjimečně a navíc do podřadnějších rolí.
Věra Ferbasová se narodila 21. 9. 1913 na Hořicku v Sukoradech jako dcera středoškolského profesora, ale vyrůstala v Plzni, kam byl tatínek přeložen. O Věře je známo, že byla bavičkou už od dětství. Bylo tomu tak i na gymnáziu, kde byla ve třídě velmi oblíbená. Když se ale jednou stalo, že na tanečním večírku "přetáhla zavírací dobu", musela z gymnázia odejít. Absolvovala pak dvouletou obchodní školu.
Věra nebyla jen chytrá a vtipná, ale i velmi pohledná, a tak není divu, že získala titul Miss Plzně. Po dokončení studia a složení maturitní zkoušky odešla Věra do Prahy. Bylo jí necelých 20 let. Tam se ucházela o inzerované místo sekretářky v Divadle Vlasty Buriana. Úspěšně absolvovala pohovor, když však byla představena šéfovi, samotnému Vlastu Burianovi, tomu se jí na sekretářku zdálo škoda. Nahrála tomu jistě i situace, kdy byl potřeba záskok za onemocnělou herečku. A tak se Věra Ferbasová objevila na divadelních prknech. Netrvalo dlouho a objevil ji i film. Pravidelně se Věra Ferbasová začala účinkovat na stříbrném plátně v menších rolích od r. 1933, ale skutečnou hvězdu z ní udělal až režisér Vladimír Slavínský, který dal vyniknout jejímu komediálnímu talentu.
Před válkou natočila celkem 44 filmů, z nichž nejslavnější zajisté byly: Falešná kočička (1937), Mravnost nade vše (1937), Andula vyhrála! (1938) či Dědečkem proti své vůli (1939). Hrála po boku takových hereckých osobností, jakými byli Karel Lamač, Hugo Haas, Oldřich Nový, Raoul Schránil a další.
Poslední významnou předválečnou rolí se stalo Zlaté dno (1942), kde hrála dceru Vlasty Buriana. Pak se však stáhla do ústraní a nehrála, aby nemusela vystupovat v německých filmech.
Během 2. světové války se vdala za architekta Josefa Pálku. V 50. letech se přestěhovali do Ládví u Prahy, do vilky, kterou dříve obývala Růžena Nasková. Děti neměli, ujali se tedy jedné odložené fenky, které říkali Hafík, a kocoura Rumcajse.
K filmování se Věra Ferbasová vrátila až koncem padesátých let. Jednalo se však spíše o epizodní role, a tak se objevila ve filmech Pension pro svobodné pány či Dařbuján a Pandrhola. V 60. letech vystupovala i na divadelním jevišti Činoherního klubu. Jejím posledním filmem se stala Lipského komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), kde si jistě každý vzpomene na rozkošnou a svéráznou tetičku hlavního protagonisty Luďka Soboty v roli Františka.
Zemřela v Praze 4. srpna 1976 ve věku nedožitých 63 let, pochována je na jičínském hřbitově. V roce 2003 vyšla kniha pod prostým názvem Věra Ferbasová od Rudolfa Miholy, kde si posluchači mohou o pohnutých osudech této herečky přečíst mnohem více.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
