Filmy po padesátce, knížka po pětašedesátce. Já byl vždycky trochu zpožděný, směje se Krobot

Miroslava Krobota známe především jako herce a režiséra, ale během pandemie si přibral do svého repertoáru také roli domácího učitele – vzal si na starost vnoučata: „První část těch uplynulých dvou let jsem strávil návratem do školních lavic. Mám vnuky ve věku 11 a 12 let, což je pro mě na hranici mých znalostí matematiky.“

Některé pracovní projekty odsunul, protože divadla byla zavřená. „Zánik samoty Berhof v olomouckém divadle jsme museli odložit, nakonec se nám to podařilo nazkoušet. Jsem zastánce toho, že bychom v divadle měli ukazovat historii, jaká je. Zároveň chápu, že lidi dnes potřebují naději a chtějí se pobavit. Divadlo by se ale nemělo vyhýbat ani těžkým tématům,“ myslí si Krobot.

Čtěte také

Knížka Nečíst je vyznání autorům, které mám rád. Je to literární mejdan, směje se Miroslav Krobot

Filmové herectví zkusil poprvé po padesátce, filmovou režii o deset let později, knižní debut po pětašedesátce. To komentuje s nadhledem sobě vlastním. „Já jsem byl vždycky tak trochu zpožděný, v klukovských partách i na divadle. Jednu radost mám ale ještě před sebou. Je to animovaný film pro celou rodinu inspirovaný Janem Eskymo Welzlem.“ Toho obdivuje od dětství. „Mně se líbí, jak byl zábavný a přitom cílevědomý. Tak by to měl chlap mít.“

Jeho knižní prvotina se jmenuje Nečíst. „Nejdřív po mě chtěli knižní rozhovor, ale do toho se mi nechtělo. Nakonec jsem si vzpomněl, že mám něco v šuplíku, různá torza a kousky scénáře. V divadle jsem pořád mezi lidmi, tak mi spisovatelská samotářská práce začala být příjemnější,“ popisuje.

Co říká na režírování opery? Proč nachází naději v kvantové fyzice? A chystá se odejít do důchodu? O tom všem uslyšíte v rozhovoru s Janou Kobylinskou.