Ecce Homo - rusko-japonská válka

Konec 19. stol. se odehrával i na Dálném Východě ve znamení koloniální expanze. Velmi troufalými se stali v této době Japonci, kteří ve válce o Koreu proti Číně dosáhli jasného vítězství. Ostatní velmoci však hájily v Číně svůj vlastní prospěch a zejména Rusko mělo na celé oblasti eminentní zájem. S podporou Francie a Německa připravilo Japonce o dosažené územní zisky. V prosinci 1897 obsadily ruské válečné lodi pevnost Port Artur a nato čínská a ruská vláda podepsaly konvenci o ruském pronájmu Liao-tungského poloostrova s přístavem Port Artur na 25 let. Rusko tak vedle Vladivostoku získalo druhou tichomořskou válečnou námořní základnu. Jako námořní pevnost měl Port Artur neobyčejně výhodnou strategickou polohu na Žlutém moři. Odtud mohlo ruské loďstvo stále ohrožovat Korejský průliv a Čilijský záliv ? tj. důležité operační linie japonských armád v případě jejich přesunu do Mandžuska. Avšak přesto, že byl Port Artur vhodně umístěn, byl na hlavní základnu špatně vybaven, neboť jeho vnitřní přístav byl pro větší lodě jen těžko dostupný, zatímco přístav vnější byl prakticky nechráněný. Pevnost byla pevností jen na papíře, neboť opevnění ze strany moře a ještě více od pevniny bylo chatrné. Problémem, který se ve válce musel projevit, bylo i to, že ruské základny byly od sebe vzdáleny na 1800 km a cesta z jednoho přístavu do druhého musela vést Cušimským průlivem, který kontrolovalo japonské loďstvo. I pozemní cesta spojující Port Artur a Vladivostok byla dlouhá 1600 km a vedla po jednokolejné železnici se špatnou ostrahou.

Logo|foto:Český rozhlas

Poté, co Japonsku zabránilo využít jeho vítězství na Čínou, stalo se Rusko jeho nepřítelem č. 1. Přestože Rusko a Japonsko začaly v podstatě připravovat válku současně, nebyla jejich připravenost na začátku války stejná. Rusové správně interpretovali válečné cíle Japonců, ale připravovali se jen zvolna. Dokonce v době, kdy byl konflikt na spadnutí, odvolali některá plavidla k opravám do doků, které ve Vladivostoku a Port Arturu chyběly. Tím oslabili beztak slabou Tichomořskou flotilu, jejíž nevýhodou bylo i to, že byla rozdělena a osádky jejích plavidel nebyly dostatečně vycvičeny. Naproti tomu Japonci vybudovali svoji válečnou flotilu nově, lodě byly jednoho typu postavené v britských loděnicích a jejich posádky byly velmi dobře vycvičeny. Cvičila se i souhra námořnictva s pozemními oddíly.

Logo|foto:Český rozhlas

K přerušení diplomatických styků došlo už 5. února 1904, ale velitel pevnosti nebyl informován. Ani odvolání japonského konzula nevyvolalo na ruské straně ohlas. 8. února večer se přiblížila japonská eskadra k Port Arturu a v noci zaútočila. V pevnosti nevěděli, co se děje v přístavu a námořní štáb dostal informaci, že jde o cvičnou střelbu. Teprve když se rozednilo, ukázaly se tři ruské zasažené lodi. Ráno 9. února začal generální útok. Japonské loďstvo však svou dělostřelbou Rusům ztráty nezpůsobilo. Dvě lodi byly ale ztraceny tím, že v panice najely na vlastní miny. Stejně přišlo loďstvo o admirál Makarova, jediného schopného a aktivního velitele. Jeho obrněnec Petropavlovsk. najel totiž ve vnějším kotvišti na minu a s admirálem zahynul i celý jeho štáb. Od tohoto okamžiku se Rusové uchýlili do pasivity, což se posléze ukázalo jako sebevražda. Ale o tom až jindy. Hezký den!