Ecce Homo - Oskar Baumann

25. červen 2004
Ecce homo

Před 140 lety se ve Vídni narodil Oskar Baumann, významný cestovatel po Africe, objevitel Kagery, kterou určil jako hlavní pramen Nilu. Baumann patří k nejzajímavějším rakouským cestovatelům, zejména po Africe, neboť tam rakouské zájmy nesměřovaly a nemá tam proto velkou konkurenci.

Oskar Baumann byl synem bankovního úředníka a vystudoval nejprve vídeňské gymnázium a poté se jal studovat na vídeňské univerzitě a technice bez toho, že by své studium nějak výrazně profiloval, zapsal si historické, geografické i přírodovědné přednášky a navštěvoval nějaký čas dokonce i Vídeňský vojenský zeměpisný ústav, kde se přiučil práci topografa a kartografa. Nato odjel do Terstu a pracoval na stáži v zoologické zahradě. Nelze tedy jeho zájmy rozhodně označit az příliš úzké. Jako 19tiletý se vydal na svoji první expedici, prozatím neprozkoumanými územími Černé Hory. Nedopadla vůbec špatně, mladý muž totiž zpracoval podrobnou studii i s mapami, což mu zajistilo místo v plánované rakouské expedici do Konga. Vedoucím na dva roky rozvržené výpravy byl jmenován německý cestovatel Oskar Heinrich Lenz a Baumann měl provést podrobné zmapování řeky Kongo. Práci dovedl až k Stanleyho vodopádům, tam však onemocněl a musel se vrátit. Jeho mapa sloužila až do následujícího století jako předloha pro další kartografické počiny. Baumann se pak léčil po nějakou dobu na ostrově Fernando Poo, který také prozkoumal a napsal o něm knihu. Po návratu do Evropy dostudoval zeměpis na univerzitě v Lipsku, kde r. 1888 získal doktorát filozofie. Na univerzitě se začal výrazně zajímat i o etnografii.

Logo

V r. 1888 přijal nabídku Hanse Meyera na cestu do Východní Afriky. Prozkoumával spolu s ním oblast až ke Kilimandžáru, ale povstání arabských obchodníků a tamních kmenů proti německým kolonialistům mu zabránilo v další práci. Vytěžil z této zkušenosti další knihu, ale měl na mále, když jej zajal povstalecký náčelník Buširi. Své poznámky dostal od domorodců až po zásahu britského konzula na Zanzibaru. Volný čas využil Baumann k další výpravě do Černé Hory, načež r. 1890 přijal nabídku Německé východoafrické společnosti na výzkum Usambary a sousedních končin a od té doby pracoval v těchto končinách až téměř do smrti. V rámci této činnosti podnikl v letech 1892/3 velkou cestu po východní Africe s cílem nalézt nejkratší spojení od pobřeží k Viktoriinu jezeru a zvolit tak vhodnou trasu pro železnici. Prošel stepí Masajů, prozkoumal jižní břehy Viktoriina jezera a pak řeku Kageru, kterou určil jako hlavní pramen Nilu. Odtud jako vůbec první pronikl na území pozdějších států Rwanda a Burundi. Přes Měsíční hory, které však pojmenoval mylně, když špatně přeložil jméno místního náčelníka, dospěl až k severnímu cípu jezera Tanganjika a z Tabory pak došel na pobřeží u Pangani. Přes 4 000 km dlouhá cesta přinesla cenné plody, neboť zmizely velké bílé skvrny na mapách východní Afriky. Baumannovy práce se totiž vyznačují neobyčejnou kartografickou přesností, zájmem o etnografii přispěl zase k poznání života tamnŕdch domorodců.

Od r. 1896 byl Oskar Baumann jmenován rakouským honorárním konzulem v Zanzibaru. O tři roky později se nakazil infekční chorobou a musel se vrátit do Vídně, kde však přes intenzivní lékařskou péči ve věku 35 let zemřel. Zůstalo po něm několik knih a ve Vídni nedlouhá a slepá Baumannstrasse. Mate mne ale fakt, že byla patrně pojmenována po úplně jiném Baumannovi. Ještě že má pan cestovatel svůj přístav na Viktoriině jezeře. Hezký den!

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.

František Novotný, moderátor

setkani_2100x1400.jpg

Setkání s Karlem Čapkem

Koupit

Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.