Ecce Homo - Lajos Kossuth

Lajos Kossuth původem z nemajetné zemanské rodiny vystudoval právnickou akademii a v letech 1824-32 pracoval jako advokát v zemplínské župě. V roce 1832 se poprvé zúčastnil sněmu, jako poslanec nepřítomného šlechtice, člena Horní sněmovny. Veřejnost o událostech stavovského sněmu informoval ve svých novinách "Sněmovní zpravodajství" formou osobních dopisů. Tato metoda přispěla k tomu, že cíle a činnost opozice získaly na popularitě. Kossuth ovšem informoval i o dalších věcech, např. o politických procesech, takže byl na čtyři roky uvězněn. V letech 1841-44 jako redaktor Pesti Hírlap (Pešťského zpravodaje) popularizoval představy reformní opozice. Tehdy se dostal do ostrého sporu s umírněnějším Istvánem Széchenyim, druhým významným politikem té doby. V roce 1847 byl na sněmu již jako volený poslanec pešťské župy a stal se vůdcem opozice. On dal definitivní podobu opozičnímu prohlášení a hrál též významnou roli při tvorbě mimořádně liberálních dubnových požadavků.

Logo|foto:Český rozhlas

V revolučním roxw 1848 se Lajos Kossuth stal ministrem financí první maďarské vlády, a po demisi vlády měl jako vedoucí Celostátního branného výboru fakticky pravomoci předsedy vlády. Svou řečí dne 11. července 1848 dosáhl toho, že parlament odhlasoval povolání 200.000 branců do armády a mimořádnou daň 42 miliónů forintů na armádní výdaje. Na příkaz Kossutha byly také poprvé v Uhrách vytištěny papírové peníze. Tato rozhodnutí zajistila, že se uherští vlastenci mohli pustit do revolučního boje proti Vídni. Na jeho počátku vstupovaly tisíce lidí dobrovolně do armády. Dne 14. dubna 1848 na Kossuthův návrh parlament v Debrecíně prohlásil Habsburky za zbavené trůnu a přijal Prohlášení nezávislosti. Kossuth byl zvolen hlavou státu s titulem regent-prezident. Pod vlivem vojenských porážek v létě 1849 ale nakonec 11. července abdikoval ve prospěch Artura Görgeyho, a byl donucen emigrovat. V emigraci setrval až do své smrti.

Žil nejprve v Bulharsku, poté v Turecku, kde napsal nový návrh pokrokové ústavy pro Maďarsko, v němž zajistil doposud přehlížená práva menšin. Během své návštěvy Spojených států a Anglie v letech 1851-52 byl Kossuth všude velkolepě oslavován. Načas se usadil i v Londýně, navázal kontakty s vedoucími činiteli italské a polské emigrace. Jednal s Napoleonem III. o podpoře nového boje za svobodu, v tomto duchu v Paříži založil Maďarské legie a Maďarské národní ředitelství. R. 1862 napsal své utopické dílo o vytvoření mnohonárodnostní, demokratické konfederace Dunaj, ale jeho plán se nesetkal s pochopením ani u maďarské emigrace. V roce 1861 se odstěhoval do Itálie, a ve svých dopisech psaných z Turína ostře kritizoval Ference Deáka za přípravu rakousko-maďarského vyrovnání. Jeho popularita i v době jeho nepřítomnosti v Maďarsku byla obrovská. Když byl r. 1889 zbaven občanství, zvolili jej na znamení protestu v mnoha obcích čestným občanem. Ačkoliv nebyl povolen jeho státní pohřeb, vlak, který vezl jeho ostatky, vítaly statisíce lidí a jeho pohřeb v Budapešti byl prostě nevídaný.

Kossuth byl jedním z nejpokrokovějších politiků reformní doby, kterou však poněkud předstihl. Rozhodně byl jedním z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších maďarských politiků. Jako výraznou postavu reformní doby a politického vůdce revoluce a boje za svobodu v letech 1848/49 jej uznávali i jeho nepřátelé. Hezký den!