Ecce Homo - Krvavá neděle

Krvavé neděli předcházely neúspěchy carského vojska v rusko - japonské válce. Jedním z největších byla kromě porážky II. tichomořské flotily u Cušimy ztráta ruské námořní základny v Port Arthuru. Válka byla prohrána a veřejnost naléhala, aby ji vláda a car jako nesmyslnou ukončili. Tyto síly ovšem nebyly nijak koordinovány, neboť je tvořila nevelká skupina pokrokovější šlechty a studenti, zejména vysokoškolští. Existovala ovšem ještě daleko mohutnější síla, již tvořily desetitisíce pracovníků petrohradských závodů. Jejich aktivita však nebyla podchycena, neboť na počátku století v Rusku ještě neexistovaly politické či odborové organizace. Organizátorem takových dělnických spolků byl tehdy leckdo, bolševici, eseř i nebo třeba duchovní pravoslavné církev jako byl Georgij Apollonovič Gapon.

Logo|foto:Český rozhlas

V tomto roce mu bylo pětatřicet. Absolvent poltavského duchovního učiliště pracoval jako statistik, ale na nátlak ženy přijal svěcení a stal se duchovním ve věznici, jež byla přestupním místem vyhnanců na Sibiř. Mezi dělníky požíval značné autority a snažil se vytvořit síť organizací, jež by postupně pokryla celé Rusko. Pobočky jeho Společnosti továrních a podnikových dělníků se objevovaly po celém Petrohradě. Protože byl Gapon inspirován Tolstým, na základě křesťanských zásad odmítal všechno násilí. Když bolševici prohlašovali, že je třeba vystoupit radikálně, postavil proti tomu svoji verzi nátlaku na cara. Jen jeho autoritě lze děkovat za následné krveprolití. Petice, jež měla být přednesena carovi, byla prosebná a ponížená. Pouze bolš evici do ní při veřejném projednávání vměstnali i některé radikálnější požadavky. Akce nebyla výsledkem stávky, ale konala se v den sváteční, dělníci se také patřičně svátečně oblékli, vzali s sebou ženy, děti i starce, vybavili se ikonami a obrazy cara.

Průvod byl městskými úřady povolen, ale za podmínky, že se nepřiblíží k Zimnímu paláci. Car stejně preventivně odjel do své rezidence v Carském Sele. Pondělní pražská Národní politika události komentovala pro české čtenáře následovně. "Policejní náčelník městský varoval před každým srocováním lidu a připomínal, že vojsko má rozkaz střílet na ostro. V neděli ráno se dělníci shromáždili v různých částech města a poklidně se vydali směrem do jeho středu. Demonstranti se brzy dostali k Zimnímu paláci, kde na ně čekaly ozbrojené jednotky. Na příkaz ""rozchod" nabylo kam uhnout, protože přední řady, které byly zezadu tlačeny, neměly kam ustoupit. Po neuposlechnutí rozkazu ozbrojené jednotky zahájily palbu."

Výsledkem bylo 800, možná i tisíc mrtvých a ještě jednou tolik zraněných. Proti masakru se vzedmula velká vlna odporu, statisíce dělníků zahájily stávku, k níž se přidali i obyvatelé venkova či posádky lodí černomořské flotily. Až s podzimem se situace uklidnila, zejména když car slíbil zásadní změnu stylu vlády a vyhlásil i všeobecnou amnestii. Po ní se vrátil domů i Georgij Gapon, který byl při manifestaci zraněn, ale podařilo se mu s pomocí eserů uprchnout. Nyní mu titíž eseři přestali důvěřovat a počátkem příštího roku se stal poslední obětí Krvavé neděle. Našli jej totiž oběšeného v jedné dače pod Petrohradem. Radikálové nad ním bez soudu vynesli proletářský rozsudek. Nehezká smrt. Hezký den!