Ecce Homo - klášter Monte Cassino

Po porážce vojsk Osy v severoafrickém tažení obrátili spojenci svou pozornost k Itálii a 10. července 1943 se na pobřeží Sicílie vylodily tisíce amerických a britských vojáků. Německé a italské posádky byly překvapeny a spojenecké jednotky zaplavily ostrov, opanovaly Palermo a 17. srpna 1943 už držely pevně v rukou celý ostrov. Dne 3. září se Britové vylodili na špičce italské boty a o šest dní později americké vojsko uskutečnilo velkou obojživelnou vyloďovací operaci v Salernu, kde očekávalo minimální odpor, neboť v téže době Italové zajali Mussoliniho a vyjednávali o kapitulaci. Na ohlášenou kapitulaci málem doplatil americká 5. armáda, která se vyloďovala s myšlenkou, že už vlastně o nic nejde, ale narazila na pobřeží na SS divizi Hermann Goering a útočící Stuky dokázaly nadělat mezi nezkušenými vojáky důkladnou paseku. Situace se i nadále komplikovala. Kdyby se spojenci vylodili až u Říma, donutili by Němce vyklidit polovinu Itálie. Takhle se ale Kesselringova obrana rychle konsolidovala a obě spojenecké invazní armády - 5. americká a 8. britská se jen pomalu plazily vzhůru po italské holínce, zatímco Němci využívali každé možnosti ke zpomalení jejich postupu. Ten se zastavil 8. října na Gustavově linii v Apeninách. Jedním z mála kladných výsledků bylo získání letecké základny ve Foggii, odkud bylo možné snadněji startovat nad Evropu. Jinak se ovšem boje v Itálii ukázaly nejtvrdšími, které museli spojenci na evropském kontinentě podstoupit.

Až v prosinci 1943 dosáhli spojenecké oddíly průsmyku Monte Cassino, 120 km jižně od Říma, který Němci pečlivě opevnili. Na dominujícím vršku tam stojí nad hlavní silnicí spojující Řím s Neapolí benediktinský klášter založený už roku 529 a dostavěný ve XIV. století. Spojenci se domnívali, že je německým opěrným bodem, ale byli tam jen pozorovatelé, což ovšem k řízení palby na spojenecké pozice stačilo. Historický význam kláštera bránil jeho leteckému zničení. Proto došlo 22. ledna 1944 k vylodění u Anzia, jen 60 km od italského hlavního města, se snahou Gustavovu linii prostě obejít. Akce se nezdařila, a tak zůstali spojenci následující 4 měsíce přikováni pod Monte Cassinem. Po neúspěchu vylodění u Anzia se nakonec spojenci rozhodli klášter bombardovat a 14. února 1944 to provedli. Generál Freyberg, velitel 2. novozélandské divize spolu s jednotkami polské Andersovy armády zahájil pak za mohutné dělostřelecké podpory útok, který trval pět dnů a byl neúspěšný. Brity vystřídala americká V. armáda spolu se Svobodnými Francouzi, a pak opět Poláci a Novozélanďané. Mezi tím už byla připravena invaze v Normandii a teprve 11. května francouzská cizinecká legie jako prvá prorazila Gustavovu linii. Poláci a Novozélanďané pak u Monte Cassina obešli město a pronikli na sever, ale teprve 18. května město i ruiny kláštera obsadili.

Logo|foto:Český rozhlas

Klášter, zničený už v létech 577 a 589 Langobardy a pak r. 1349 Saracény, byl v létech 1954 až 1964 zcela obnoven podle původního projektu přestavby ze XVII. stol. Navíc má dnes klimatizaci a centrální vytápění. Když nepočítáme oběti na životech, které si boj vyžádal mezi civilním obyvatelstvem, stálo tohle místo celkem na 36 000 lidských životů. Padlo tu přes 20 000 Němců, 975 Italů na obou stranách, skoro 5 000 Američanů, 4600 Francouzů, 4 265 Britů, 1 400 Poláků. Zatímco Američané už v Cassinu pohřbeni nejsou, neboť většina byla převezena do Států, ostatní tu mají své oddělené národní hřbitovy, aby si ani po smrti nepřekáželi. Hezký den!