Ecce Homo - Henry John Temple, vikomt Palmerston

Henry John Temple se narodil v Broadlands, hrabství Hampshire, studoval v Harrov spolu s Byronem, Aberdeenem, Peelem a jinými později slavnými mladíky. Univerzitními studii prošel v Edinburghu a Cambridgi. Velmi časně zdědil tituly a hodnosti svého otce, takže ještě nebyl plnoletý a už se podílel na vysoké politice. Vévoda z Portlandu jej jako 22letého jmenoval lordem admirality a o dva roky později se Palmerston stal prvním státním tajemníkem války a tento úřad zastával po dlouhých 19 roků. V této hodnosti se vydal r. 1815 na kontinent jako člen doprovodu vévody Wellingtona, zastupujícího Velkou Británii na mírovém kongresu ve Vídni. Spolu s ním cestoval i rozhodný odpůrce císaře Napoleona, ministr zahraničních věcí Henry Robert Stewart Castlereagh, Palmerstonův předchůdce v ministerstvu války. Od něj se budoucí velký diplomat mnoho přiučí, i když Castlereagh měl pověst reakcionáře. Byl však daleko spíše pragmatickým oportunistou a nemínil Anglii uvést do role četníka evropských konzervativních monarchů, a proto si dával dobrý pozor, aby neřekl ano Svaté alianci. Británie chtěla těžit z výsledků vítězství nad Napoleonem, ale nechtěla se nikomu zavázat.

Logo|foto:Český rozhlas

V této linii pokračoval i lord Palmerston, když se r. 1830 stal ministrem zahraničí. Anglické veřejné mínění vyjádřilo přání podporovat národy bojující za svoji svobodu, a tak sledoval jeho hlas. R. 1830 podpořila britská politika snahy po samostatnosti Belgie, stejně jako se později zastala Maďarů a Italů proti Rakousku i neapolskému králi. Palmerston reprezentoval britskou zahraniční politiku s přestávkami celá 30. a 40. léta 19. století. Krk mu zlomila přílišná samostatnost, když v r. 1851 bez předběžných konzultací s královnou i s kabinetem schválil státní převrat Napoleona III., neboť si od něj sliboval budoucí spojenectví s Francií proti Rusku. Proto je někdy volán k odpovědnosti za vypuknutí Krymské války, i když Británii do ní nedovedla jeho autoritativní politika, ale spíše nerozhodnost jeho nástupců.

Jisto je, že aféra s uznáním Napoleona III. nijak nesnížila Palmerstonovu oblibu, ale naopak jej přivedla až do křesla předsedy vlády. R. 1855 rezignoval lord Aberdeen, který Británii vtáhl do války proti Rusku a hlas lidu učinil Palmerstona předsedou vlády. V nové roli ukázal, že podpora boji za svobodu může mít velmi různé rozměry. V Itálii se podařilo britské diplomacii omezit choutky Napoleona III. a zajistit zemi sjednocení. V případě Dánska britská podpora zklamala. Předseda vlády ji sice vyhlásil, takže Dánové oponovali Prusku s velkou odvahou, ale nakonec se kabinet distancoval od svého premiéra a osamocení Dánové přišli o Šlesvik-Holštýn. Nejhůře pak vypadala podpora boji za svobodu v případě občanské války ve Spojených státech. Británie podporovala secesi Jihu i v době, kdy bylo jasné, že musí prohrát. Britsko-americkým vztahům to rozhodně nepřidalo. Ale tak už to chodí. Hezký den!