Ecce Homo - František Kožík

Světlo světa spatřil jako syn soudce v Uherském Brodě, od r. 1913 žila rodina v Kroměříži. Tady začal se školní docházkou, pokračoval v Uherském Hradišti a školu dokončil r. 1927 maturitou v Brně. Poté navštěvoval současně právnickou fakultu a dramatickou konzervatoř (obor režie a dramaturgie) a po jejich absolvování roku 1931 také filozofickou fakultu. Již za studií a pak jako soudní čekatel v Brně vypomáhal v divadle, hrál v satirickém divadélku Akademická scéna a byl členem voicebandu E. F. Buriana v době jeho brněnského působení. Pod pseudonymem Jiří Žalman skládal spolu s Bedřichem Poláchem texty na hudbu Weinbergera a Loukoty k operetám jako byly Modré miliony; Na růžích ustláno; Apropó, co dělá Andula?; Mé štěstí má zlaté vlasy nebo Za humny je veselo. Je možná méně známo, že Kožík byl členem esperantského souboru Trakt (spolu s Karlem Högerem, Vladimírem Lerausem, Jarmilou Kurandovou a.j.) a připravoval spolu s nimi umělecké programy brněnského rozhlasu v esperantu, které se tehdy vysílaly z Brna pod názvem Verda Stacio (Zelená stanice). Od r. 1933 působil František Kožík v brněnském rozhlase na plný úvazek, nejprve na zkoušku jako hlasatel a reportér, poté od r. 1934 ng1029přešel již na stálo do přednáškového oddělení, pro které pracoval jako autor pásem, dramatizací i jako původní dramatik.

Logo|foto:Český rozhlas

Právě z funkce dramatika připravil František Kožík rozhlasový epos Cristobal Colón, který využíval prózy, verše, hudby, sborové recitace i reportáže. Textová část se opírala o množství pramenů o životě objevitele Ameriky, vysílalo se ze tří akusticky odlišných prostředí (dokonce i ze střechy, aby se do hlasu dostal co největší prostor). Úspěch premiéry, jež proběhla 12. dubna 1934 vynahradil všechna úskalí, která bylo nutno během realizace překonat. Nejen výborná Bezdíčkova režie, ale i herecké obsazení Josefa Skřivana do hlavní role, byly největším kladem hry. V rolích guvernéra a královny Isabely se představili Karel Hospodský a Vlasta Fabiánová. Hra Cristobal Colón byla po pařížském provedení v r. 1935 zařazena do cyklu "Nejlepší rozhlasové hry světa". V Cristobalu Colónovi dosáhl vývoj české rozhlasové hry vrcholu, který už ve třicátých letech nebyl překonán.

Logo|foto:Český rozhlas

Brnu však František Kožík nezůstal bohužel zachován. Za okupace byl z bezpečnostních důvodů převeden s platností od 1. ledna 1941 do Prahy a už tam zůstal. Pracoval tu jako rozhlasový dramaturg do 1951, pak jako umělecký vedoucí Estrádního jednatelství (1954-55) a jako dramaturg a scenárista Čs. filmu (1956-74); mezitím a potom byl spisovatelem z povolání. Vyjmenovat tu všechno, co František Kožík za svůj dlouhý a plodný život napsal, není v našich silách ani možnostech, ačkoliv zpracovanou bibliografii mám po ruce. Rád bych jen připomněl, že nejúspěšnějším a nejpřekládanějším Kožíkovým dílem se stala kniha Největší z Pierotů o francouzském herci pantomimy Deburauovi. Kožík ji začal psát v roce 1939 a dokončil za tři měsíce. Rukopis vyhrál v soutěži londýnské literární agentury James Pinker and Son a ještě během války vyšel v překladu v Anglii a v USA. Tímto románem začala dlouhá řada životopisných knih, někdy beletrističtějších, jindy spíš z kategorie literatury faktu. Prostý název Vzpomínky nese kniha, v níž František Kožík s velkou upřímností prochází celým svým životem, od mládí až do roku 1994, kdy se dožil 85 let. Ano, vzpomínky nám zůstaly. Hezký den!