Ecce Homo - Danton

Členové Výboru pro veřejné blaho cítili, že jsou "v situaci oprávněné sebeobrany". Vždyť přece vlast je v nebezpečí. Saint-Just, který později skončí rovněž na popravišti, prohlásil tehdy: "Vláda republiky dluží nepřátelům lidu jedině smrt." Co na tom, že se nedostávalo viníků a bylo třeba hledat a nacházet alespoň podezřelé. Vždyť podezřelých bylo tolik - všichni aristokraté a jejich příbuzní, sesazení hodnostáři, kněží, emigranti, i když se vrátili, ti, kdo se negativně vyjadřovali o revoluci a jejích nositelích i ti, kdo sice mlčeli, ale pro budoucnost nic neudělali. Jednoduchý mechanismus gilotiny urychlil finále politických procesů, neboť usnadnil řezničinu. I tak nepřetržité procesy jejich hlavní aktéry zmáhaly. Obžaloby se neměnily: royalistické spiknutí, paktování s nepřítelem, podvracení republiky. Danton a Camille Desmoulins nebyli žádní andílkové, ale kolotoč smrti se jim začal zajídat, stejně jako jeho hlavní strůjce, vždy neposkvrněný, upřímný a sebejistý Maxmilian Robespierre. Když byli odsouzeni a popraveni představitelé girondinů, Danton plakal. Byl jejich odpůrcem, nikoliv však nepřítelem a nyní je nemohl zachránit. Camille Desmoulins, jemuž byli Brissot a Pétion svědky na svatbě, s hrůzou uznával, že je svými pamflety přivedl na popraviště. "Já jsem je zabil", prohlašoval a měl takové výčitky svědomí, že se chtěl nechat naverbovat do armády a dát se zabít. Danton mu to rozmlouval, další krev je zbytečná. "Raději piš o umírněnosti, podpořím tě." Umírněnost však již neměla svoje místo.

Logo|foto:Český rozhlas

Robespierre se rozhodl zničit všechny frakce, neboť byly na překážku jeho egocentrickému systému. Ještě využil silnějšího Dantona k tomu, aby se zbavit Hébérta a pak přišli na řadu i ti největší. Danton byl varován a mohl se ještě přidat k Robespierrovi. Prohlásil však, že se raději nechá sám gilotinovat, než aby popravoval druhé. "Odnese si člověk vlast na podrážkách svých střevíců?" ptal se přátel, kteří jej nabádali k útěku. Když jej 31. března 1794 zatýkali prohlásil. "Ano, dal jsem ustavit Revoluční tribunál. Prosím za to odpuštění Boha i lidí". Proces byl stejně fádní jako ty před ním a jeho výsledek byl předem jasný. O jediný vzruch se postarali někteří obžalovaní, jež obviňovali jeden druhého a veliký Danton. Když byl odsouzen k smrti, zvolal do davu: "Hanebný Robespierre, popraviště tě volá... Půjdeš za mnou!" Později si musel Robespierre, který celý proces sledoval ukryt za závěsem, jeho slova připomenout. Asi proto si pokusil po svém zatčení prostřelit hlavu. Marně. Gilotina jej skutečně neminula.

S Dantonem byl popraven i Camille Desmoulins, za nějž orodovala jeho mladá žena, kterou schůzka s gilotinou čekala o týden později. A také třeba básník Fabre d´Eglantine, a také bývalý kapucín François Chabot, čtyři poslanci Národního shromáždění, několik podnikatelů včetně cizinců a důstojníci a šlechtici a jejich manželky, celkem 46 hlav padlo v několika hodinách do košů. Když vedl kat Dantona, poručil mu ten zajímavý, ale rozhodně ne krásný muž: "A ukaž lidem pěkně mou hlavu; stojí za to." Revoluce si vzala jako obět předposlední dávku svých dětí. Smrt už čekala jen na Robespierra a jeho věrné. Hezký den!