Ecce Homo - car Mikuláš I.

Mikuláš I. byl tím velkoknížetem ruské carské rodiny, který se carem se vší pravděpodobností stát neměl. Po násilné smrti jeho otce, cara Pavla, byli na řadě ještě dva starší bratři, Alexandr a Konstantin. Alexandr se skutečně carem ve 24 letech stal a byl jím až do r. 1825, kdy předčasně zemřel. Zemřel v Taganrogu patrně na tyfus, nebylo mu ještě ani 48 a kolem jeho smrti byla také spousta dohadů. Podle některých jej odvezl lord Londonderry na své jachtě, podle jiných žil car ještě 40 let jako mnich Fjodor Kuzmič v Tomsku. Faktem je, že na trůn měl nastoupit jeho o dva roky mladší bratr Konstantin, v té době guvernér ve Varšavě. Už byly připraveny dokonce i mince s jeho portrétem, ale nástupnictví bylo torpédováno morganatickým sňatkem s hraběnkou Grudzinskou. Starší bratr jej proto už dříve přiměl, aby se trůnu vzdal, ale dokument nebyl publikován a tak i děkabristé budou mít důvod ke svému vystoupení, když budou požadovat legitimní nástup Konstantina. I tento z bratrů pak zemře předčasně, když se ve Vitebsku nakazí pro změnu cholerou.

Logo|foto:Český rozhlas

Zbýval tedy Nikolaj, náš Mikuláš, skoro o dvacet let mladší než jeho bratr Ale-xandr a nejmladší Michail, který jako generál pěchoty umře už v r. 1849, tedy také sot-va padesátiletý. Na trůn usedl Mikuláš, jako car toho jména I. po potlačení povstání děkabristů v prosinci 1925. Bylo mu 29 let a zjevně se těšil, co bude moci dokázat. Už při nástupu totiž leccos předvedl. Nebyl sice vychováván jako budoucí car, vlastně mu vůbec chybělo vzdělání a byl pouze vyškolen jako důstojník, ale ctižádost nepostrádal. Při potlačení povstání děkabristů prokáže i rozhodnost a chladnokrevnost tváří v tvář skutečnému nebezpečí. Vzbouřence dal rozstřílet děly a pětici jejich vůdců pověsit. Stovky účastníků pak skončí na dlouhá léta na Sibiři. Tím nastoupil Mikuláš I. jasně cestu, k jaké měl předpoklady, cestu konzervativního panovníka, který nesnáší jakéko-liv změny a miluje pořádek, armádu, policii a vůbec ty ozbrojené složky, které umí pořádek zajistit. Proto tak krutě potlačí polské povstání, proto v rámci Svaté aliance poskytne vojska, jež zadusí v krvi revoluční vystoupení roku 1848, zejména v Uhrách. Vysloužil si tím roli osvědčeného četníka Evropy a vůbec se za ni nestyděl, naopak byl na ni hrdý. Krymská válka cara Mikuláše zjevně zaskočila. Jeho poradci nebyli o mnoho vzdělanější a těm moudrým se sluchu nepřikládalo. Spor s Tureckem mu připa-dal malicherný a mínil jej řešit jako vnitřní záležitost Ruska. Koho by napadlo, že se do věci zaplete Francie, Anglie, Sardinie a kdovíkdo další. Zaostalé Rusko se ocitlo poli-ticky v izolaci a vojensky na huntě. Car byl zraněn ve své pýše a tak jej mohlo snadno dostat i banální nachlazení, což se také před 150 lety stalo. Zase jeden, co trval na tom, že se znemožní sám. Hezký den!