Ecce Homo - Břetislav I.

Nedávno jsme v souvislosti s výročím jeho úmrtí na podzim r. 1034 připomínali Břetislavova otce Oldřicha, jemuž se podařilo pomocí poměrně nevybíravých prostředků znovu sjednotit rozklížené české knížectví a zachránit pro ně Moravu. A také jsme naznačili něco z jeho intimního života, totiž že kníže zapudil svoji neplodnou manželkou a přivedl si do knížecího lože prostou ženu, jež mu někdy kolem r. 1002 zplodila syna. Břetislav měl tedy od narození problémy s tím, že byl nemanželský. Otec to ovšem tak nebral a již jako mladíkovi mu svěřil do správy nově získanou Moravu. Když se chtěl Břetislav oženit, neměl mnoho možností, jak přijít k urozené manželce (pokud nechtěl pokračovat v otcových šlépějích). Proto se rozhodl ke kroku stejně odvážnému jako nevídanému a unesl z kláštera ve Schweinfurtu dceru bavorského vévody Jindřicha z rodu Babenberků. Jitka, jež se pak ochotně stala jeho ženou a povila mu pět synů, byla patrně s únosem srozuměna. Ani její otec nekladl zásadní překážky, i když jeho nesouhlas mohl skončit tragicky. Několik let nato se knížecí syn ujal po otci vlády nad Čechami.

Logo|foto:Český rozhlas

V prvním letech své více než dvacetileté vlády kníže Břetislav I. úspěšně rozšířil své panství na úkor sousedního Polska. V r. 1038 obsadil Krakov, o rok později dobyl město Hnězdno, odkud přenesl do Čech ostatky sv. Vojtěcha a pomohl tak uvést v život kult dalšího zemského patrona. V Hnězdně také Břetislav I. slavnostně vyhlásil tzv. Hnězdenská nebo též Břetislavova statuta, nejstarší český zemský zákoník. Břetislavova snaha o podmanění Polska a vybudovaní silného státu ve střední a východní Evropě narazila logicky na odpor římskoněmeckých panovníků. Jindřich III. byl nejprve Čechy u Brodku na Šumavě poražen, ale nakonec stanul v r. 1041 před Prahou. Břetislavovi nezbylo, než se podřídit a zbytek vlády už prožil jako spojenec římského krále a císaře, nejčastěji v bojích proti Uhrům.

V domácí politice kromě vydání svého zákoníku vyřešil kníže Břetislav úspěšně otázku nástupnictví na českém knížecím stolci. Vydal totiž r. 1054 tzv. Břetislavův stařešinský zákon, podle jehož nařízení se měl stát českým knížetem vždy ten nejstarší mužský člen z celé přemyslovské dynastie. Mladší členové měli vládnout jednotlivým zemským údělům a čekat, až přijde s časem jejich příležitost. Tento seniorátní nástupnický řád nebyl ideální, ale to nebude později ani následnický pořádek, který zavede Přemysl Otakar podle evropských tradic pro prvorozeného syna panujícího knížete či krále. Prostě vždycky bylo více zájemců než úřadů a podle toho to také vypadalo. Až odejde generace Břetislavových synů, nastane všeobecná anarchie, kdy bude chtít vládnout každý. Ale to zatím neřešme. Hezký den!