Ecce Homo - Anastasio Somoza

První z klanu Somozů, tehdy čtyřicetiletý Anastasio Somoza García, který se dostal do čela Nicaragui už r. 1937, položil základy moci rodiny Somozů, která trvala až do roku 1979. Do úřadu nastoupil po době plné zmatků, kdy přítomnost Spojených států v zemi sice vedla k nastolení jistého pořádku, ale za cenu povraždění opozice, vedené Césarem Augustem Sandinem. Volby byly nepochybně poněkud zmanipulované, ale svůj účel splnily. Ovšem je třeba přiznat, že alespoň do r. 1947 byl Somoza dost oblíbený, protože vydal např. velmi velkorysý zákoník práce. Nahromaděné problémy se ukázaly až v r. 1947, kdy pokusy opozice omezit moc rodinného klanu vedly k Somozově resignaci na presidentský úřad. Do čela státu se pak dostali vykonavatelé Somozových příkazů, které libovolně sesazovali příslušníci Národních gard. Nakonec se našlo optimální řešení v osobě prezidenta nezatíženého příslušností k některé ze zainteresovaných stran. Byl jím Victor Manuel Román y Reyes, shodou okolností ovšem Somozův strýc. Jeho vláda byla dobrá třeba k tomu, že zakázal r. 1948 opoziční strany i odbory.

Logo|foto:Český rozhlas

Po strýcově smrti v r. 1950 se uprázdněného úřadu ujal opět Anastasio Somoza García a jeho rodina naprosto ovládla celé hospodářství. Ze státních institucí se stal rodinný podnik, i když by se nemělo zamlčet, že po r. 1950 Nikaragua za-znamenala hospodářský růst. Příslušníci rodinného klanu se zmocnili obrovského pozemkového majetku, pronikli do průmyslových podniků a získali monopol na export hovězího dobytka, který se významnou částí podílel na celkovém vývozu státu. Národní garda byla jejich soukromou ozbrojenou mocí a kontrolovali Nacionalistickou liberální stranu, která jim zaručovala zdání legitimity v parlamentních a prezidentských volbách. Oponenti si takříkajíc ani neškrtli až do 21. září 1956, kdy mladý básník Rigoberto López Pérez zasloužilého diktátora skolil několika výstřely. Představa, že se tím něco změní, však byla mylná. Po otcově smrti ujal se moci zcela bez problémů dosavadní šéf Národních gard a starší diktátorův syn Louis Anastasio Somoza Debayle, který úspěšně čelil povstání generála Randalese v roce 1958 i generální stávce v roce 1959. Po krátkém mezivládí prezidentů, kteří ochotně vykonávali příkazy rodiny Somozů, ujala se tato osobou Anastasia Somozy Debayleho v roce 1967 opět přímé vlády.

Poslední roky panování nejmladšího syna byly už ve znamení partyzánských bojů se Sandinistickou frontou národního osvobození. Somozův klan ještě využil v prosinci 1972 zemětřesení, které zničilo Managuu a k posílení svých pozic ukradl veškerou pomoc, kterou poskytlo postižené zemi mezinárodní společenství. Ve volbách r. 1974 zvítězil naposled Anastasio Somoza, ale ani za použití teroru nedokázal umlčet kritiku a potlačit partyzánské hnutí. V červnu 1979 zahájili sandinisté ofensivu, která přerostla v občanskou válku. Národní garda tentokrát nemohla ofensivě trvale čelit a tak 17. července oznámil Somoza svoji resignaci a den nato opustil zemi. Po roce, skoro na den 24 let po svém otci, padl Anastasia Somoza Debayle kulkou atentátníka. Kolik takových Somozů bude ještě třeba zastřelit? Hezký den!