Ecce Homo - Akira Kurosawa

Akira Kurosawa se narodil v Omori, což je dnes část Tokia a jako 13letý tu zažil zničující zemětřesení. Vystudoval malířskou akademii a brzy nato nastoupil u jedné z pěti hlavních japonských filmových společností Toho, kde získal dobrou školu jako asistent režiséra Kadžira Jamamoty. S ním spolupracoval na svém prvním filmu, který byl velmi pečlivě připravován. Jmenoval se Uma (Kůň) a připravoval se tři roky, aby jej pak štáb v horských exteriérech celkem rok natáčel. V r. 1942 Kurosawa natočil svůj první samostatný film, milostný příběh z doby zrodu zápasů judo nazvaný Sugata Sanširo. Film o pracovním nasazení děvčat v továrně na výzbroj nazvaný Nejkrásnější, se nezachoval, neboť jeho negativ i kopie nechala na podzim 1945 zničit americká vojenská okupační správa. Stejně zvláštní osud měl film dokončený v posledním roce války - Lidé, kteří šlapou tygru na ocas - parodie podle tradičních scén divadla kabuki, zakázaná nejprve japonskou válečnou cenzurou a pak americkými okupačními úřady.

Logo|foto:Český rozhlas

V r. 1948 vznikl příběh předměstského lékaře v poválečném Japonsku Opilý anděl, v němž se poprvé objevil Toširo Mifune v tradiční negativní roli. Později o něm Kurosawa řekl: ". zjistil jsem, že nemohu řídit Mifuneho. Když jsem to viděl, nechal jsem ho volně hrát jeho roli, abych neudusil tu vitalitu." Tím započala dlouholetá spolupráce Kurosawa-Mifune, jež je dnes už legendární. Jejich společná filmografie zahrnuje období let 1948-1965, kdy společně vytvořili 16 filmů. Nejen to je v dějinách světového filmu unikátní. Obě legendy, geniální režisér, proslulý jako jeden ze spolutvůrců autorského filmu a inovátor výrazových prostředků, a herec mezinárodního formátu s neopakovatelným charismatem, dokázaly společně vytvořit filmy rozdílných poloh a žánrů, od samurajských dramat přes moderní thrillery až k psychologickým drobnokresbám či závažným morálním poselstvím. Jejich vzájemná spolupráce a bezesporu i závislost, či chcete-li ovlivnění, se stala předmětem mnoha článků i rozsáhlejších studií.

Cestu do evropských i amerických kin otevřelo samurajské drama lásky a žárlivosti Rašomon, v němž je znásilnění ženy a zabití jejího manžela sledováno postupně v pěti variacích podle vyprávění pěti účastníků a svědků. Film tehdy získal Velkou cenu na festivalu v Benátkách a jméno Akira Kurosawa začalo být známé nejen odborníkům, ale i běžným filmovým divákům. Definitivně jej v r. 1954 zviditelnil dramatický příběh skupiny námezdních válečníků, čelících ve službách ohrožených vesničanů opakujícím se nájezdům banditů, nazvaný Sedm samurajů. Jak je notoricky známo, film se později stal předlohou americkému westernu Sedm statečných, ale to je jiná kapitola.

Kurosawa měl velký cit pro práci s literárními předlohami, z nichž si vybíral motivy podle vlastního úsudku a transponoval je do japonských reálií. Takto použil Shakespeara stejně jako Gorkého či Dostojevského a většinou ke prospěchu věci. Jeho posledním filmem byl Madadayo z r. 1993. V něm se rok co rok setkává starý učitel se svými žáky a na opakující se otázku, zda je připraven zemřít, odpovídá pravidelně "madadajo", což může znamenat "ještě ne", ale také "snad". Akira Kurosawa zemřel před sedmi lety. Hezký den!