Bude jarmark, bude aneb o řemeslech, jarmarcích a obchodním duchu doby

8. prosinec 2023

Na pěknú notečku

Panoval rozdíl mezi městskými cechovními a vesnickými výrobci, ti druzí za těmi prvními poněkud zaostávali, na trzích byli považováni za vagabundy a fušery, jejich činnost byla i pokutována. Zrovnoprávnění bylo možné jen cestou cechovní listiny. V 17. a 18. století tak vznikaly i vesnické cechy.

Řemeslo spadající do cechu bývalo technologicky náročnější. Existovaly cechovní organizace hrnčířů, tkalců a soukeníků, dále kožešníci, krejčí, mlynáři, cech kolářů a kovářů.

Rozpad cechovních organizací nastal roku 1859, dále však bylo vyžadováno odborné vyučení. Takhle pak na vesnicích pracovali třeba kováři – vyráběli větší železné předměty, kovali koně a dobytek. Drahota a vzácnost materiálu i náročnost zpracování většinou vylučovaly domácí práci pro vlastní potřebu.

Původně na tkalcovském stavu pracovali dva lidé vedle sebe|foto:Saskia Mišová, Český rozhlas

Vesničtí řemeslníci nepracovali jen izolovaně doma. Co je tedy ovlivňovalo? Živým zdrojem podnětů byly trhy a jarmarky v městech a městečkách. Výrobci zde viděli vyspělejší městské produkty a inspirovali se. A nešlo jen o ně, i běžný konzument z vesnice si takové výrobky mohl obhlédnout nebo i koupit a tím vznášet větší nároky na vesnické výrobce.

Paralelně s cechy nebo vyučenými řemeslníky byla rozšířená různá lidová výroba udržovaná skoro v každé rodině. Čím věcí si člověk vyrobil doma, tím méně za ně utratil někde jinde. Takto se dalo ve vesnických domácnostech ještě v druhé půli 20. století najít spousty řezbářů, tesařů, košíkářů, hrnčířů, tkalců, vyšívaček a krajkářek. A často jsme se mohli setkat i s velmi starobylými postupy. K takovým patří třeba starodávné předení přímo z ruky, bez přeslice – drugování, dlabání koryt z jednoho kusu, výroba pastýřského nádobí a podobně.

Zemědělci stíhaní stále větší bídou usilovali o větší odbyt dřevěného či hliněného zboží, dřevěného uhlí, vápna či ovoce, aby si mohli kupovat obilí. Z chudších horských oblastí chodili již od 17. století potulní prodejci – sklenáři, pláteníci nebo dráteníci.

Zaposlouchejte se, jak se jarmareční nálada, humor, slovesná vynalézavost i zpívání o řemeslech vloudilo do lidových písní.

autor: Anežka Heinzlová