Brněnský fotograf ukazuje, jak to vypadá pár set metrů od války

Kurdský chlapec Siyar má ve tváři jizvy, levou ruku má amputovanou v zápěstí, na pravé mu chybí prst. Přežil minometný útok poblíž svého domova. Přesto ukazuje prsty symbol V – jako vítězství, ve které věří. I to je jedna z fotografií, které přivezl Brňan Adam Trcala z turecko-syrských hranic.

V pořadu Apetýt byl hostem Marcely Vandrové. A část z desítek fotografií, které při své cestě pořídil, poskytl i pro náš web.

Z tureckého města Suruç je to do syrského Kobani několik kilometrů. A právě těch pár kilometrů je rozdílem mezi relativním klidem a válkou. „Prošel jsem tři tábory, v nichž u města Suruç žijí Kurdové,“ líčí. A svým postřehům dával právě podobu fotografických záběrů.

Většina snímků je černobílých. „Myslím, že k té situaci se hodí černobílá mnohem víc. Jen ten nejmenší tábor byl takový, řekněme, optimističtější. Tam jsem využil i barvu,“ dodal.

Lidé tak mohou vidět záběry ze školy, kde děti vymalují české omalovánky, které jim dovezl. Chlapce s obličejem pokrytým žlutou maskou, který před chvílí hrál divadlo. Ale i to, jak pracovníci tureckého Červeného půlměsíce, obdoby Červeného kříže, rozdávají lidem potravu.

Adam Trcala nahlédl i do samotného Kobani. Nikoli do ulic, ale z návrší u hranic, odkud boje o město sledují akreditovaní fotoreportéři. Vršek si vysloužil označení Press Hill. „Vidíte do ulic Kobani a víte, že linie je někde v místě, kde je minaret. Když se nebojuje, město vypadá jako normální - pak se uprostřed města ozve rána a je před vámi válka. Létají letadla, zní střelba,“ popsal.

Město Kobani mělo před několika lety asi čtyřicet tisíc obyvatel. V polovině loňského roku podnikl Islámský stát masivní útok na město i okolní vesnice. Jeho kurdští obyvatelé se snaží své měst bránit.

Student filmové vědy na Masarykově univerzitě Adam Trcala|foto: Alexej Maximov

„Nejel jsem na syrsko-turecké hranice proto, že bych měl rád válku. Ale chtěl jsem ukázat, co se děje skutečně pár desítek metrů od hranice Evropy,“ dodal Adam Trcala. Sám fotografuje v klubech vojenské historie, tato cesta je pro něj ale mimořádnou.

Marcele Vandrové přiznal, že při cestě dokonce dostal několikrát nabídku, zda se nechce podívat přes hranici přímo do Sýrie. „Turci sice hranici střeží, ale zjevně přes ni projít lze. Ale kývnout někomu, s nímž si ani pořádně nerozumím, to není správné,“ dodal. Ostatně, poslední den pobytu mu kameraman AP připomněl, že existuje i mimořádné riziko únosu. „A kvůli oblečení by mně mohli považovat za Američana,“ dodal.