Známe se a navzájem si pomáháme. V Brně funguje prvním rokem projekt sdíleného bydlení Symbios
První rok v Brně funguje projekt sdíleného bydlení s názvem Symbios. V osmi bytech vedle sebe žijí vysokoškoláci a mladí lidé, kteří odešli z dětských domovů. Právě jim měl projekt pomoci lépe se připravit na samostatný život. A to se podle vedoucích programu zatím daří. Spolubydlící si pomáhají navzájem nebo využívají podpory dvou mentorek, které mají celou dobu k dispozici.
Loni začátkem prázdnin zelo osm bytů v domě na Křenové ulici prázdnotou. „Mám tady psa a kočku, tak se nelekněte,“ vítá nás nyní Kateřina Hanáková. Patrik Kubát se rozhodl vyzdobit předsíň jejich bytu nábytkem z palet. I přes rozdílný vkus spolubydlících se ale oba na jednom shodují. Jsou rádi, že se rozhodli do projektu zapojit. „Jsem z Dětského domova Dagmar. Kdyby nebyl Symbios, tak bych pravděpodobně bydlela se svým bývalým přítelem, se kterým to nefungovalo. A teď jsem šťastná,“ říká Kateřina Hanáková.
První rok společného bydlení hodnotí pozitivně i garant projektu Bohuslav Binka. „Myslím, že se pro mě ještě víc zdůraznilo to, jak je důležité mít jisté a zabezpečené bydlení. Což pro ty mladé lidi, kteří opouštějí dětské domovy, není vždycky samozřejmé.“
Bez problémů
Za celou dobu fungování projektu nemusela vedoucí Symbiosu Markéta Mikuličáková řešit žádná závažnější porušení pravidel. Mezi ty patří například užívání tvrdých drog nebo neplacení nájmu. „Za celý rok nemusel kvůli porušení pravidel nikdo odejít. Vznikla tu dobrá komunita lidí, kteří spolu tráví čas, i když nemusí.“
Sdílené bydlení v Brně provozuje nezisková organizace EkoInkubátor, budovu pro projekt poskytla městská část Brno-střed.
„V týmu jsme si říkali, že po dvou letech si zhodnotíme smysl projektu, zda funguje. A usilovali bychom o to, aby podobný typ sdíleného bydlení vznikl v Praze, Olomouci, Ostravě,“ doplňuje Binka.
Kromě samotného bydlení je podle Bohuslava Binky důležité také pomoci mladým lidem zapojit se do pracovního procesu. Do budoucna proto autoři projektu plánují ve spodní části domu zřídit sociální bistro. „Ta práce dodává formu řádu, pravidelnosti.“
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
