Za hudbou Podhorácka, Horácka a Malé Hané

28. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Anežka Heinzlová

Putujte svými slechy spolu na Podhorácko, Horácko a Malou Hanou. V pořadu Anežky Heinzlové zazní hudba z oblastí Drahanské a Českomoravské vrchoviny, které tvoří zajímavý přechod mezi západním a východním hudebním vnímáním.

Podhorácko je  přechodná oblast mezi Horáckem a Brněnskem, a je to slyšet v nářečí i písničkách. Ty se někdy kloní k západnímu českému instrumentálnímu způsobu, jindy v nich je slyšet jistý moravský melodický svéráz, mollové nápěvy a hra s neposednou rytmikou. V tomto kraji patří k nejvzácnějším a jinde vymizelým zvykům letnicové obchůzky královniček – mladých dívek a děvčátek, která svou návštěvou přinášejí požehnání do stavení.

Mezi folklorní společenství na Podhorácku patří soubor a Houslová muzika Bítešan z Velké Bíteše, jejichž ukázku si můžete v pořadu poslechnout.

Folklorně je blízko Horácku i přechodná oblast Malé Hané, kulturně je blízká i oblast Boskovicka. Odsud si můžete poslechnout snímek k z roku 1955. Účinkují na něm zpěváci a smyčcovo-dechová kapela – tedy štrajch z Protivanova. Uměleckou protiváhu představuje soubor Velen, který stylizuje folklor z boskovické části Drahanské vrchoviny, Malé Hané a východního Horácka.

Horácko je velkým regionem, v pořadu uvádíme dvě ukázky moravských horáckých písní v podání sólistek a BROLNu. Své místo má také folklor Jihlavy a okolí. Jihlava je z většiny moravské město, ale blízkost české a dříve také německé kultury je v hudebním folkloru patrná.

Horácko i Podhorácko zaznamenali v posledních letech úspěch v podobě vydání regionálních zpěvníků. Oblast Podhorácka se těší obnově krojů z několika obcí, které nahradily nošení kroje kyjovského, jak je tomu v mnoha lokalitách, kde vymizel místní kroj.

Jihlavsko a skřipky

Pro německo-české Jihlavsko byl typický zvuk skřipek a tedy i takzvaného skřipkařského kvarteta v případě českých hráčů. Skřipky vypadají starobyle, jsou podobné houslím, ale ve skutečnosti nejsou jejich  předchůdcem. Jsou to naopak nástroje zjednodušené a šlo o to mít co nejvíc zvuku za cenu co nejjednodušší výroby. A že to skřípání nikomu nevadilo? Inu, mezi místními ne. Taková skřipkařská basa – čím víc drnčela, tím líp! V historii Jihlavska se však traduje strašlivá příhoda, kdy italským dělníkům, kteří tu stavěli trať, nebyla tato hudba po chuti a tak vyhnali kapelu ze selského bálu a nejpomalejšího basistu dostihli, ubodali, rozdupali jeho baset a strunami ovinuli mrtvolu.

Skřipky byly svého času – tedy po celé 19. století a zhruba do poloviy 20. století velkým fenoménem. S odsunem německého obyvatelstva a stále větší oblibou dechové hudby však přišel rychlý úpadek. Za renesancí skřipácké muziky u nás stojí Miloslav Brtník (1928-2017). Naučil se na skřipky hrát od muzikantů z Velkého Beranova, tuto Havrdovu kapelu pak přizval k spolupráci v jihlavském souboru Vysočan, který v 50. letech založil. Skřipkařskou kulturu u nás dál udržují folklorní společenství Podjavořičan z Telče a Pramínek z Jihlavy – mladší odnož Vysočanu.

autor: Anežka Heinzlová | zdroj:
Spustit audio