Vojenský historik František Hanzlík: Chicago bylo kdysi druhé největší české město na světě
Vojenský historik z Univerzity obrany František Hanzlík je mimo jiné autorem publikace Krajané v USA a vznik ČSR v dokumentech a fotografiích. Mapuje v ní historii našich krajanů ve Spojených státech amerických a jejich podíl na ustavení samostatné Československé republiky.
„Hlavní vlna odchodu exulantů do Ameriky byla v 19. století a údaje z roku 1910 uvádějí, že tam odešlo až 530 tisíc osob. V Chicagu, které se stalo centrem našich krajanů, bylo více jak 200 tisíc našich lidí a oni se pyšnili tím, že jsou druhé největší české město na světě, protože pouze Praha má větší počet českých obyvatel než Chicago. A už na samém počátku války začali organizovat pomoc staré vlasti. Založili například česko-slovanský pomocný výbor, jehož cílem bylo získávání finančních prostředků a pomoci těm, kteří se dostali do zajetí na frontách, a také známým rodinám, které zůstaly v Rakousku-Uhersku,“ líčí Hanzlík v Apetýtu.
A proč odjížděli naši krajané zrovna do Chicaga? „Hlavně proto, že to bylo město, které se velmi rychle rozvíjelo. Byl tam rozsáhlý průmysl a naši lidé tam mohli působit v různých profesích. My jsme tam našli v archivu starý almanach z roku 1915 a v něm najdete od řemeslníků, výrobců tabáku přes pohřební služby, stěhování všechna možná řemesla. Je zajímavé, že jednou z oblastí, kde působili, byla hudba. Žila tam spoustu učitelů zpěvu a hry na nástroj, tak šířili v Americe naši kulturu,“ vysvětluje autor publikace Krajané v USA a vznik ČSR František Hanzlík.
Jaké bylo postavení našich krajanů ve Spojených státech před vypuknutím první světové války? Co říkaly na aktivity Čechů, Moravanů a Slováků americké úřady? A jak velkou úlohu sehráli při organizování pomocných akcí členové Sokola? Poslechněte si záznam Apetýtu s Lucií Hostačnou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
