Víte, kde v Brně hledat Ulici měsíčního svitu?

Staré Brno - Křížová IV - srpen 2014
Staré Brno - Křížová IV - srpen 2014
0:00
/
0:00

Robert Janás vydal knížku „nových starobrněnských pověstí". Vypráví příběhy ze čtvrti, kde býval Svratecký náhon a stále je nemocnice U svaté Anny. Uličky a dvorky starého Brna mají dodnes své kouzlo.

Publikaci s názvem Mondscheingasse – Ulice měsíčního svitu vydal brněnský nakladatel Šimon Ryšavý. Její autor Robert Janás se narodil v roce 1973. Pochází z Brna-Králova Pole a dnes žije v Masarykově čtvrti. Dosud vydal básnické sbírky Modrá mlha, Smaragdové lampy a Černé onyxy noci.

Své fotografické práce vystavoval v Brně, Praze a Londýně. Je vedoucím výtvarné skupiny Prague Stuckists, kterou založil v roce 2004. Pracuje v Muzeu města Brna na Špilberku a externě přednáší na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity o malířství 19. století.

Snad nikdo před ním nevylíčil Staré Brno podobným způsobem. Když cestuje, má prý vždy potřebu prozkoumat topografii daného města a nasát jeho atmosféru – a to jde nejlépe v noci, když vše ztichne.

Podobně ho fascinuje i Staré Brno. „Jeho historie se táhne ke konci velkomoravského období,“ připomíná Janás. „Vlastně jsem rodilý Starobrňák,“ směje se, „protože jsem se narodil v Nemocnici Milosrdných bratří.“

Sbírka próz Roberta Janáse připomene čtenáři legendární knihu Gézy Včeličky Pražské tajemství (1944), zachycující atmosféru staré pražské čtvrti Na Františku. Janásovy příběhy jsou situovány do Starého Brna let 1874 a 1999 – 2005.

Robert Janás

Ulici s názvem Mondscheingasse ve vídeňské čtvrti Neubau pro změnu zvolil za dějiště svých příběhů rakouský spisovatel Clemens Berger v románu Das Streichelinstitut (2010). A mohli bychom připomenout i knihu Brněnské metro (2006) Bogdana Trojaka – kdybychom chtěli zájemcům přiblížit charakter Janásových próz. Jeho sbírka „nových starobrněnských pověstí“ je ovšem zcela svébytná.

Janásovi přináší inspiraci literatura přelomu 19. a 20. století, autoři jako Gustav Meyrink a Paul Lepin, jejichž styl zahrnuje jak snovost, tak grotesknost. „Vylíčení atmosféry nějakého místa mě vždycky nejvíc zajímalo,“ přiznává autor.

Ve schopnosti vytvořit lyrickou atmosféru je silný i on. „Svět, který nás obklopuje, je sám o sobě poetický,“ uvažuje Janás, „ale zároveň se v něm odehrávají bizarní věci. Génius loci určitých míst jako by způsoboval, že tam žijí podivní lidé a dějí se tam podivné věci.“

„Jsem vystudovaný historik a historik umění,“ připomíná Janás, „probírám se proto historickými dokumenty a moje fantazie mi zároveň nabízí různé možnosti, co se mohlo stát nebo co by se mohlo stát – a na to je právě prostor v krásné literatuře. Tam můžu popustit uzdu fantazii.“

Studánka V - říjen 2006

Je možné se na základě popsaných detailů jako historická studna, brána, dvůr apod. vypravit po stopách Janásových příběhů? „Ta místa víceméně existují. Ale protože u nás nebyla doceněna architektura 19. století, mnoho budov se stále bourá. Píši také o domech, které už neexistují.“ To platí například o Domě U sedmi Švábů.

Povídka Zelený pes se zase odehrává v jednom z historických domů na Křížové ulici, který je také ohrožen. „Dům Společenstva mistrů kominických existoval ještě v době, kdy jsem o něm psal. Teď už také neexistuje,“ lituje autor.

Staré Brno - Křížová I - prosinec 2015

K jeho nejoblíbenějším domům patřil právě Dům U sedmi Švábů na nároží Kopečné a Leitnerovy ulice. „Pobývalo v něm více strašidel než na Špilberku,“ vypráví Janás. „V nejstarších brněnských pověstech, psaných německým obyvatelstvem, jsou ta strašidla popisována. Já jsem se znal s některými obyvateli domu a ti mi také líčili své strašidelné zážitky. Procházel jsem i podzemí, kde byly v Brně prováděny první pitvy a byla tu márnice. Posléze se v této místnosti skladovalo pivo. Našel jsem zde skutečně místnost s jakousi starou „klimatizací“ – dvojitou skořepinou klenby. Byla to evidentně místnost, která měla být chladnější než jiné… Procházení těchto míst při znalosti reálií bylo o to zajímavější,“ vzpomíná Janás.

Dům U sedmi Švábů už nestojí – o jeho záchranu se začalo usilovat příliš pozdě. Nový majitel – razantní developerská firma – trval na demolici. „V dnešní době jsme sotva schopni ocenit jednotlivé architektonicky zajímavé domy,“ vysvětluje Janás, „ale úplně se opomíjí to, že hodnotná je i urbanistická struktura jako celek. Staré Brno sice nemá kromě několika kostelů historicky významné domy, ale hodnota spočívá ve struktuře dvorků a uliček, která se bohužel v průběhu let ztrácí. Pryč je Svratecký náhon, starobrněnská radnice, starobrněnský zámek. Dnes by to bylo místo vyhledávané turisty – jak toho využívá Vídeň například ve zmíněné čtvrti Neubau.“