Veselá a družná povaha, pohostinnost – to k nám sedí, říká o moravských Chorvatech Wlasta Laurečníková

Wlasta Laurenčíková a Josef Leisser jsou členy spolku moravských Chorvatů a v rozhovoru představí jejich zvyky a tradice. Přiblíží také, proč mají dodnes silný citový vztah ke svému kroji.

„V naší rodině můžeme pozorovat velkou pohostinnost. Když k nám přijede návštěva, tak ji maminka uvítá, ubytuje, napeče,“ zmiňuje typickou vlastnost pro Chorvaty Wlasta Laurenčíková. Nejvíce Chorvatů našlo svůj domov v Jevišovce a Novém Přerově – to jsou ryze chorvatské vesnice. Pak se také usazovali v okolních vesnicích, které už byly namíchané napůl z německého a chorvatského obyvatelstva.

Osobní příběhy a traumata

„Můj dědeček byl pravý Chorvat. V komunistickém režimu byli s babičkou perzekvováni a nechtěli, aby se na veřejnosti ventilovalo, že jsou Chorvati,“ vzpomíná na vyprávění svých prarodičů Laurečníková.

„Moje babička byla odsunutá v době, kdy byla školou povinná. Pamatovala si, jak to všechno bylo, mohla nám vyprávět své zážitky. Naše rodina se vždy zajímala o historii, takže jsme probírali,  co se dělo, proč se to dělo,“ vysvětluje Josef Leisser. „Bohužel ty křivdy, když se stanou, tak zůstávají. Určité odčinění může nastávat, ale už jste citlivější na některá témata. Třeba u mě osobně je to otázka všech migrací – kdo je uprchlík a kdo ne? To vnímání máte širší, nedíváte se na ty lidi jako na vetřelce, ale jako na lidi, kteří odchází před velkými potížemi,“ dodává.

V Jevišovce najdete i chorvatský dům. Vznikl v prostorách fary, kde se podařilo zřídit muzeum Chorvatů. Dočtete se o jejich historii a jsou tam vystavené i jejich kroje. „Pro chorvatský kroj je typická červená barva: kalhoty, květinové vzory na vestách, košilích a velká bohatost.“