V okamžiku nebezpečí nevnímáte strach, popisuje zážitek ze zahraniční mise vojenský kaplan

Vojenský kaplan Univerzity obrany Dan Petříček patří k lidem, který vyslechne spoustu radostí, ale také trápení. „Vojáci se chodí svěřovat s osobními i pracovními problémy. Na zahraničních misích jsou to potom problémy rodinné a vztahové, že jste daleko od rodiny, která se o vás bojí.“

„Díky moderní technice je spojení z mise zabezpečeno velmi dobře. Armáda se o své vojáky stará. Ví, že kontakt s rodinou je důležitý.“ I přesto se ale může stát, že některé vztahy nevydrží.

Každý kaplan, kazatel nebo kněz, který je oslovený vstoupit do armády, tak musí projít i přísnými fyzickými testy. „Já jsem prošel tříměsíčním výcvikem, když jsem vstoupil do armády – bylo mi už 38 let a nikdo mně nic neodpustil, byl jsem tam jen obyčejný vojín Petříček. A musel jsem dělat úplně všechno, co ostatní vojáci kolem mě,“ říká Petříček.

Když je člověk na zahraniční misi třeba půl roku, vnímá na každém kroku, co se děje, nebo si na všechno postupem času zvykne? „Z vlastní zkušenosti bych řekl, že si na to zvyknete. V okamžiku nebezpečí ztrácíte vnímání strachu a dostanete se do módu, kdy děláte to, co máte. Výcvik vám pomůže neztratit hlavu,“ popisuje zážitek ze zahraniční mise vojenský kaplan.

Jak hodnotí svou úlohu a co prožil na zahraniční misi v Afghánistánu? Daří se mu najít cestu i k lidem, kteří nejsou věřící? A co nebo kdo je největším nepřítelem vojenského kaplana? Poslechněte si rozhovor.