Únor 1948 byl vítězný jen pro někoho. O událostech a souvislostech s historičkou Denisou Nečasovou

Denisa Nečasová|foto:Ludmila Opltová, Český rozhlas

V rozhovoru o událostech a souvislostech tzv. Vítězného února 1948 historička Denisa Nečasová zdůrazňuje, že volby, které měly následně demokraticky potvrdit komunistickou moc ve státě, lze za demokratické označit jen stěží. Únor 1948 byl pak podle ní vítězný jen pro někoho. Pro buržoazii, střední a vyšší vrstvu společnosti znamenal další vývoj jednoznačný úpadek. A neoddiskutovatelné je podle Nečasové také tehdejší bezpráví a hrůznost politických procesů.

Nejnižší sociální vrstvy únorem 1948 sice získaly lepší životní podmínky, ale už v polovině 50. let se tento model ukázal jako nefunkční. Dělo se tak totiž na úkor tzv. inteligence. Do vyšších pozic se dostávali lidé bez vzdělání a nejdůležitější byl dělnický původ. Brzy se ale ukázalo, že takoví lidé svou práci nezvládají a vzdělání je nezbytné.

„Když slyším, že za všechno může Sovětský svaz, že jsme byli pod Moskvou a nemohli jsme nic dělat, připadne mi to z velké části spíš jako zbavování se zodpovědnosti za vlastní minulost.“
Denisa Nečasová o Vítězném únoru 1948 a následnému vývoji

V souvislosti s hrůzami 50. let se pak podle historičky nelze odkazovat jen k tehdejšímu Sovětskému svazu nebo k tomu, že jsme byli tzv. pod dohledem Moskvy. Dokladem je podle ní například to, že i po úmrtí ruského diktátora Stalina v roce 1953 a následném úmrtí československého prezidenta Klementa Gottwalda se naše oficiální garnitura snažila ještě více utužit centralizovaný systém, přestože i v samotném Sovětském svazu se po Stalinově smrti objevily snahy o vnitřní změny a uvolnění režimu.

Proč demokratické strany v souboji s komunisty v roce 1948 prohrály? A měla poválečná společnost vůbec možnost vyhnout se totalitě? I na to se ptá Denisy Nečasové z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity redaktorka Karolina Antlová. Poslechněte si rozhovor!