Ukázka z knihy: Leszek Mazan - Český Krakov, české Malopolsko

24. říjen 2017
Leszek Mazan: Český Krakov, české Malopolsko

Leszek Mazan (narozený 1942) je bývalý redaktor týdeníku Przekrój a televizního magazínu Pegaz a mnohaletý zpravodaj Polské tiskové agentury (PAP) v Praze.

Zálibu v bývalém Rakousku-Uhersku zdědil po svém dědečkovi Janu Węndrychowském, který během manévrů u Jasla vytáhl z bláta kočár arcivévody Karla. Byl to právě dědeček, svobodník ve výslužbě, kdo vnuka provždy nakazil svým nadšením pro Švejka. Mazan je zakladatel a lídr Polské strany plešatých (od roku 1993), profesor aplikované švejkologie (titul získal na České haškologické akademii v roce 1997), Čestný mariánský hejnalista (od roku 1998), spolutvůrce krakauerologie, tj. nauky o nadřazenosti Krakova nad zbytkem bezútěšného světa (2000).

Prohlašuje Prahu za devátý div světa, protože osmé místo patří samozřejmě Krakovu. Je autorem mnoha knih. V českém překladu vyšly Příhody ze života našeho Mocnáře (Eadix, 2004) a Polská Praha (BVD, 2008). Jeho knihu Český Krakov, české Malopolsko letos vydalo těšínské nakladatelství Pracownia na Pastwiskach v českém překladu Renaty Putzlacher a Agnieszky Buchtové.

Výborná malopolská kuchyně může zmírnit i ten největší politický konflikt. Tak tomu alespoň bylo v září roku 1364, kdy se krakovský kupec Mikuláš Wierzynek rozhodl ukončit spor mezi nejmocnějšími panovníky v Evropě. Tato legenda se váže k domu č. 15 na krakovském Rynku. To bylo tak: Karel IV. naučil Čechy pěstovat vinnou révu. On sám víno neměl rád, on ho přímo miloval. Jednoho večera, kdy byl král ve „veselé" náladě, řekl v přítomnosti dvořanů a cizích poslů, jak už to tak bývá s vínem, přespříliš. Nazval Alžbětu Polskou (sestru krále Kazimíra III. Velikého a matku Ludvíka I. Velikého) parum pudicum - nepříliš mravnou. V reakci na to Ludvík nazval Karla násoskou a stěžoval si u Kazimíra. I když se císař omlouval, že „jen žertoval“, polsko-uherská koalice podporovaná mj. Dánskem se chystala napadnout česko-braniborské panství Lu¬cemburků. Zasáhl papež Urban V. a jeho intervence je pravzorem první mírové konference v Evropě, spojené se svatbou vnučky krále Kazimíra, Alžběty Pomořanské, s císařem Karlem. V září 1364 byli v nádherně zařízených komnatách na krakovském Wawelu ubytováni kromě Kazimíra a Karla také uherský král Ludvík I., dánský král Waldemar IV. a Pierre de Lusignan, král Kypru, Jeruzaléma a Arménie. (Byl hostem císaře Karla na Pražském hradě a ten vzal krále s sebou do Krakova). Přítomna byla také knížata: císařův bratr, moravský markrabě Jan Jindřich, Ota Braniborský, Bolko Svidnický, Bohuslav V. Pomořanský, Semovít III. Mazovský, Vladislav Opolský a velký počet drobných šlechticů. Císař Karel do Krakova také přivezl tříletého syna z předchozího manželství, knížete Václava (budoucího krále Václava IV.) Jednání na Wawelu nikam nevedla. Knížata i přes vzájemné příbuzenské vztahy (a možná právě kvůli nim) nemohla dojít porozumění. A právě tehdy Mikuláš Wierzynek, pohádkově bohatý krakovský kupec, předseda městské rady a správce královského majetku, pozval všechny k sobě na hostinu. Udělal to ve vlastním zájmu - králové a knížata by po dobrém jídle a pití přece mohli kupcům udělit jisté nepatrné výsady ve svých zemích, jako například úlevy na clech, skladovací právo atd. Není divu, že Wierzynek vznešené panstvo pohostil opravdu královsky a snad i více než to. Hodovalo se čtyři dny. Stoly se prohýbaly pod stále vybranějšími pokrmy, během jídla hostitel každému věnoval honosné dary, mezi jinými jídelní servisy ze zlata.
Úryvek

Celou knižní ukázku uslyšíte v pořadu Zelný rynk, který vysíláme v sobotu 1. září od 17 hodin.